KYHU 11.kapitola - Nezapomenutelný se vrací

27. února 2011 v 14:10 | Katysa
Je tu 11. kapitola, do které jsem se opravdu zhluboka ponořila. Doufám, že se Vám bude líbit. Tentokrát nese název: Nezapomenutelný se vrací. Tak co myslíte, kdopak je oním Nezapomenutelným? ;)


Od příjezdu z Bradavic uplynuly bezmála dva týdny a Lussy Cooperová se cítila sama. Chodila po domě jako tělo bez duše. Měla kruhy pod očima a úsměv sotva na tváři.
Bylo sobotní ráno a Lussy si právě na posteli četla svou oblíbenou knihu, když někdo zaklepal na dveře jejího pokoje.
"Dále," zvedla hlavu. Dveře se otevřely a stál v nich její bratr Pierot.
"Ahoj," pozdravil. "Můžu dál?" optal se.
"Ahoj, jasně, sedni si," zaklapla knížku a zpříma se na něj podívala.

Pierot se posadil vedle ní. "Ehm, víš...přišel jsem proto, prostě si s tebou chci o něčem promluvit." tvářil se nervózně.
"Tak povídej," pobídla ho Lussy.
"Já, eh...nemohl jsem si nevšimnout,jak se v poslední době chováš. Totiž...co je mezi tebou a Snapeem?!" vypálil na ni a zrudnul.
"Co..Cože?" Lussy byla zaskočená. Rychle se ovšem vzpamatovala a prudce vstala.
"Co je ti sakra do toho?! Byl to můj profesor a já jen jeho studentka! Nic víc a nic míň, rozumíš?!
A to, že jsem s ním tancovala na plese ti může bejt úplně jedno!" začala na svého bratra křičet jako smyslů zbavená.
"Tak se nerozčiluj. Já, já jen chtěl vě..." zakoktal se Pierot.
"Ven! A honem rychle ven, než po tobě něco hodím!" zakřičela.
Pierot neváhal ani chvíli a ve vteřině byl pryč. Rozlícená Lussy za ním prudce zabouchla dveře a začala rozzuřeně přecházet po pokoji.
"Co si o sobě myslí? Co si o sobě sakra myslí?!" běsnila vzteky.
Svého bratra měla moc ráda, ale tohle bylo prostě příliš. Co vlastně bylo mezi ní a Snapeem? To sama nevěděla. Bylo jasné, že to vždy bylo něco víc, než jen obyčejný vztah učitele a studentky. A ještě ke všemu, když vezmeme v potaz, že byla z Nebelvíru. Možná, že už věděla, co jí vždy tak moc táhlo do Bradavic. Ale na tom teď nezáleželo. Byla plnoletá a jako studentka se tam už nikdy nevrátí.
Ztěžka dosedla zpět na postel a zadívala se z okna. Jak ráda by to krásné ráno strávila v Bradavicích.



Roky plynuly jako voda a sedmadvacetiletá Lussy Cooperová se právě chystala do práce.
Kouzelnický svět za těch deset let zažil neuvěřitelné věci. Otřásal se v základech. Zlatý věk střídala doba temna. Nejobávanější černokněžník všech dob vládl krutě světu a všichni žili v neustálém strachu o své životy a životy svých blízkých. Naštěstí tuhle dobu měli všichni za sebou. Tenkrát přišel mladý Harry Potter a Temného pána svrhl jednou provždy.
Teď se kouzelnickému společenství vedlo velice dobře. Ministrem kouzel se stal Kingsley Pastorek, který nechal zřídit speciální skupinu Lovců Smrtijedů v čele se samotným Potterem. Měli za úkol pochytat poslední ze zbylých Smrtijedů, kterým se podařilo uprchnout z velké bitvy o Bradavice a zavřít je navždy do Azkabanu. Nebyl to těžký úkol. Potter chytáním Smrtijedů byl téměř posedlý. Chtěl je všechny chytit a navždy odtrhnout od civilizovaného světa. Za tu všechnu bolest, kterou jemu a spoustě dalším způsobili. Pochytal je téměř všechny, ale přeci jen se na světě ještě jeden potuloval.
Snape. Bylo sice známo, že ho Voldemort zabil, ale odčití svědkové tvrdili, že ho krátce po svržení Temného pána viděli prchat do Zapovězeného lesa. Jestli to ovšem byla pravda nikdo jiný kromě nich nevěděl a tak se Potter rozhodl vzít to na svá bedra. Šel po něm jako pes, i když věděl, co všechno pro něj bývalý profesor udělal. Ze Snapea se stal hledaný uprchlík. Schovával se na každém kroku jen proto, aby si zachránil holý život. Z Pottera se naopak stalo zvíře. Zvíře prahnoucí po lidské bolesti. Spousta lidí mu to rozmlouvalo, mezi nimi i Lussy, ale nebylo to nic platné. Potter byl tvrdohlavý a byl rozhodnut za každou cenu ho dostat. Lussy Pottera znala osobně a proto jí drásalo srdce, když viděla, jak moc se za těch deset let změnil. Vlastně všechno se za ty roky změnilo. Lussy si našla dům v jedné zapadlé ulici v Londýně. Blízko hlavního vchodu na ministersto kouzel, kde pracovala jako odbornice na vymýšlení a zkoumání různých lektvarů. Všichni ji titulovali jako Mystrini. Svou práci měla moc ráda a byla na ni také patřičně hrdá.
A co Lussyin život? Přítele si nenašla. Nemohla, i když zájemců bylo hodně. Nemohla, protože nikdy nezapomněla. Nikdy se jí ani nevyplnilo přání. Nikdy se od zakončení studia v Bradavicích se Snapeem nesetkala. Nikdy na něj ale nepřestala myslet. Často se v noci probouzela a se slzami v očích vzpomínala. Celých deset let si kladla jednu a tu samou otázku. Je opravdu naživu? Není to jen nějaký výmysl? Tak moc se snažila naučit žít i s možností, že by to výmysl byl, ale marně...
Na druhou stranu se moc bála uvěřit. To proto, aby ji pak ta tvrdá realita nesrazila na kolena. Šrámů na srdci měla už dost.
Pokud šlo o jejího bratra Pierota, ten si později vzal Amy a odstěhovali se spolu do Austrálie. Často Británii navštěvovali a při té příležitosti se vždy u Jacka a Elizabeth Cooperových pořádala rodinná večeře, na kterou byli pozváni všichni příbuzní.
Lussy si se svým bratrem udržela krásný vztah. Byli od sebe sice odloučeni, ale to jim rozhodně neuškodilo. Vážili si jeden druhého. Pierot pro ní byl velkou oporou v každé situaci a za to mu byla neskutečně vděčná.

* * * * *

Domovní dveře bouchly a ozvalo se zamykání. Lussy se vydala zahradou až k brance. Zabezpečila dům ochrannými kouzly a vydala se vstříc dalšímu pracovnímu dni. Když dorazila na ministersto kouzel, bylo tam rušněji než obvykle. Aby zjistila, co se děje, vyrazila ke svému dlouholetému příteli ze školy, který stál poblíž skvostné fontány a studoval nějaké dokumenty.
"Ahoj Dane, prosímtě nevíš, co se to děje?" optala se Lussy a rozhlížela se se zájmem ze strany na stranu.
"Ahoj Lussy," pozdravil vysoký mladík. " Od rána je tu pěkně rušno, prý zahlédli někde ve Skotsku Severuse Snapea."
V Lussy bodlo. "Cože?" přeptala se raději, aby se ujistila, že se nepřeslechla. "Ano, Potter se tam okamžitě s pár Lovci vydal, ale zatím nemáme žádné zprávy," povzdechl si Dan. Lussy chvíli trvalo, než se zmohla na slovo.
"Kdyby něco, dej mi prosím vědět," poprosila Dana. "Jasně," usmál se Dan. "Nezlob se," pohlédl na hodinky, "už musím běžet," A s omluvným výrazem v obličeji zmizel.
Lussy nebyla schopná slova. Tolik se bála uvěřit tomu, že by byl ještě naživu a teď tohle?
"Snad ho nechytí," pomodlila se v duchu k Merlinovi a zamířila do své podzemní laboratoře, kde na ni čekala rozdělaná práce.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion twoje SBééééčko!!! Casion twoje SBééééčko!!! | Web | 27. února 2011 v 15:28 | Reagovat

no páni, chudáčik Severus takto ho wšetci naháňajú...

2 Casion Casion | Web | 27. února 2011 v 15:29 | Reagovat

[1]:jj zabudla som si zmeniť meno =D

3 AnNe AnNe | Web | 3. března 2011 v 17:57 | Reagovat

Nabízím jen Já, Pomek nebo Prázdná slova, která jsou v menu...Nejsou nejlepší :)

4 Casion Casion | Web | 20. března 2011 v 9:17 | Reagovat

kedy zasa pribudne niečo nowého??? už sa tu dlhšiu dobu nič nedeje... =(

5 Katysa Katysa | Web | 20. března 2011 v 14:34 | Reagovat

Pořád se přemlouvám k další kapitole, ale má můza mi dala na chvíli pápa, jak to má občas ve zvyku :))

6 Casion Casion | Web | 20. března 2011 v 17:44 | Reagovat

[5]: no, wiem o čom howoríš, aj mne sa to niekedy stane XD

7 Katysa Katysa | Web | 21. března 2011 v 15:06 | Reagovat

:D nojo, hold budem muset počkat na to, až se nám vrátí :)

8 Casion Casion | Web | 25. března 2011 v 16:19 | Reagovat

jj jé nowý dess je krássny :D len by sa zišlo swetlejšie písmo, pretože čierna sa zle číta =D

9 Lilien Finn Lupin-Snapeová Lilien Finn Lupin-Snapeová | E-mail | Web | 27. března 2011 v 22:02 | Reagovat

Krásný :)
PS: posílala jsem mail, tak jestli dorazil :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama