KYHU 10.kapitola - Rozloučení

15. února 2011 v 21:25 | Katysa
Zdravím :) moc se omlouvám,že mi tahle kapitola trvala tak dlouho,neměla jsem skoro vůbec čas,ale určitě to hodlám napravit ;)


Červnové slunce se už dávno vyhouplo na obzor a mladá černovlasá dívka se právě v koupelně chystala na svůj poslední den strávený v tomto hradu. V dívčí ložnici byla zcela sama. Všichni ostatní odešli dolů do Velké síně na snídani, zatímco ona si přála zůstat o samotě jen se svým smutkem. Chtěla sejít dolů až na rozloučení. Věděla, že by to jinak neunesla.
Už toho prostě bylo příliš.
Stála bosá na chladných dlaždičkách koupelny a pozorovala v zrcadle svůj odraz.
Pro tuto příležitost zvolila krvavě rudé šaty ke kolenům a bez ramínek. Vlasy si nechala volně spadat až k pasu, jen si do nich vpletla zdobenou démantovou sponu barvy šatů.
"Je čas," zašeptala do ticha.
Obula rudé balerínky. Naposledy se otočila na ložnici. Jen několik velkých kufrů stálo v koutě. Sešla dolů, do společenské místnosti, kde bylo naprosté ticho. Naposledy se vydala na procházku napříč hradem. Na mysl se jí vloudily vzpomínky...spousta vzpomínek.
Došla dolů do Velké síně. Očima vyhledala nejprv jeho, jako vždy oděného v černém a až potom své kamarády. Díval se na ni. Byl to snad smutek, který se zrcadlil v jeho očích? Sklopila hlavu a vydala se k Nebelvírům. Všichni ji hlasitě zdravili. Někteří jen zaraženě seděli s prázdnými výrazy ve tvářích. Někteří se jen nimrali v jídle.
Přisedla si k Pierotovi, Danielovi a Amy. Z jídla se jí chtělo zvracet. Jen seděla a přemýšlela, tak jako to dělávala už dlouhé dny. Chtěla si všechno srovnat v hlavě, ale nešlo to.
Snídaně se vlekla. Připadalo jí to jako věčnost, ale nakonec se přeci jen dočkala.
Brumbál poslal všechny ročníky, kromě toho sedmého s přáním pěkného dne pryč . Mávl hůlkou a všechny stoly odlétly do koutů. Byl čas posledního rozloučení.
Lussy se rozbušilo srdce. Nebyla připravená, ještě nechtěla.

"Myslím, že je zbytečné nějakých dlouhých proslovů. To, co bylo třeba jsme si řekli včera. Dnes není potřeba tolika slov," oznámil Brumbál. Všichni zarytě mlčeli.
"Poprosím tedy učitele a žáky, aby se seřadili do dvou řad a popřáli si úspěšný život. Myslím, že už se všichni můžeme oslovovat svými pravými jmény. Je to přechod žáka na dospělého a většina z vás je už plnoletá," vysvětlil Brumbál a Lussy se rozklepala kolena. Úmyslně se postavila až na konec řady. Nejdříve popřála Minervě, které se nedařilo zadržet slzy, poté Pomoně, která na tom byla podobně, pak Hagridovi, který si musel vytáhnout svůj obří puntíkovaný kapesník velikosti ubrusu, pak Filiusovi, Poppy, Sybile, Albusovi a spoustě dalším až konečně přišla řada na něj...na Severuse.

Váhavě k němu přistoupila, leskly se jí oči.
"Dnes vám to sluší," řekl tichým hlasem. Zhluboka se nadechla. Chtěla něco říct, ale nemohla. Už to nemohla vydržet. Vrhla se mu kolem krku. Cítila šimrání jeho vlasů, cítila jeho dech a pravidelný tlukot jeho srdce. Slzy se jí kutálely po obličeji, jemu mu na rameno. Pevně jí chytil. Do nosu jí opět udeřila příjemná vůně máty a peprmintu.
"Severusi, děkuji vám za všechno, co jste pro mě za ta léta udělal. Nikdy vám to nezapomenu a vždy vám za to budu moc vděčná...budete mi chybět," zašeptala mezi vzlyky.

"Já děkuji vám Lussy za to, že jste byla mou nejlepší studentkou za těch 16 let co tu učím bandu těch tupých hlav,"pronesl naprosto klidně a vyrovnaně.
Kam se poděl jeho ledový hlas? Kam se poděl jeho věčný sarkasmus? Kam se poděly jeho posměšné poznámky, úšklebky a narážky? Vypadal jinak, smutně...zlomeně.
"Uvidíme se ještě někdy?" zeptala se Lussy s bolestí v srdci.
"Nevím..." odvětil tiše.
"Doufám, že ano," zašeptala neslyšně.

Když se všichni vzpamatovali. Začínali zjišťovat co to s nimi udělalo. Dívky měly rozmazané řasenky a tužky. Chlapci si schovávali hlavy do dlaní. Pro každého z nich to byl nezapomenutelný a silný zážitek...
Když vyšli ze dveří Velké síně, zjistili, že kufry už byly předem poslány do Prasinek. Kočáry už též stáli připraveny na sluncem zalité stezce. Byl čas nasednout a nechat se unášet po příjezdové cestě směrem k vlaku. Poslední obejmutí, poslední polibky, poslední slova, poslední pohledy, slzy a čerstvě dospělí jedinci, vycházející právě z Bradavic se vydali cestou napříč svým životem. Po těch letech se jejich cesty rozešly a každý z nich si to uvědomoval. Lussy nasedla do kočáru. Plakala. Naposledy se podívala z okna, poslední pohled na majestátně se tyčíčí postavu v černém vlajícím hábitu. Poslední pohled na Bradavice, na její druhý domov a kočár už byl z dohledu.
"Už nikdy ho neuvidím...nebo ano?" ptala se sama sebe v duchu. Srdce jí krvácelo. Ani nevnímala jak dorazila domů. Byla moc šťastná, že vidí rodiče, ale jakmile se všichni dopravili do jejich rozlehlého panství, zavřela se do svého pokoje, ani se neobtěžovala vybalit si kufr. Chtěla to nechat až na další den. Smutek, který jí spaloval byl příliš čerstvý. Jen si lehla na postel a usnula hlubokým spánkem. Měla sen...znovu ta intenzivní vůně máty a pepmintu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lussnape Lussnape | Web | 19. února 2011 v 14:30 | Reagovat

krásná kapitla! Strašně dojemná..přála by jsem si šťastný konec...

2 Casion Casion | Web | 19. února 2011 v 20:35 | Reagovat

aa to bola fakt smutná kapitolka, si to wiem žiwo predstawiť to muselo byť strašne ťažké odísť... a krássne, ako s amu hodila kolo krku :D

3 Katysa Katysa | 19. února 2011 v 23:10 | Reagovat

Díky holky! :) ale víte, že já jsem tragéd ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama