Jelen a laň 3. kapitola - Kdo to je?

19. února 2011 v 14:32 | Miss Black

Otevřeným oknem doléhá hlasité cvrkání cvrčkůaž k ležící na měkké posteli s nebesy Lily. Ryšavě rudé vlasy rozhozené na bílém polštáři leží na boku, hledí otevřeným oknem ven na černou oblohu, zlaté hvězdičky podobné kulatým tolárkům se jí odráží v tmavě zelených očí.

Myšlenkami zatoulaná tam, kam si nikdy nemyslela, že by se kdy, jen na okamžik mohla ubrat. Nikdy by jí nenapadlo, že jí mysl dovede zrovna sem. Nikdy. Vždyť i jen náznak takovéto myšlenky naštvaně zaháněla, ale dnes jí to nevadí. Nepříčí se jí kam se její pozornost ztrácí. Co se to s ní jen děje, to jí není vůbec podobné. Proč myslí právě na něho, na arogantního pitomce Jamese. Už ho ani v duchu nenazývá Potterem, nýbrž Jamesem.
Zamrkala, převalilase na záda, překlopilavíčka sdlouhými, hustými řasami přes smaragdové oči.
Noc se valí po celém, zeleném kraji, mohutné jehličnany kývají korunami pod náporem chladného vichru, vlnící se tráva je poseta barevným, zpadeným listím. Na hladině tmavě modrého jezera se odrážejí zlaté tolárky a kotouč bílého měsíce, vlny se ve velkých kruzích tříští o kamenný břeh. Poblíž zmíněného jezera a lesa se na prudkém, vysokém kopci, tyčí černý, majestátný hrad- Bradavice.
Lily leží v teplé, pohodlné posteli s nebesy a ohřívací lahví, sálající příjemné teplo, rozlévající se dívce od chodidelnahorů. Ryšavě rudé, husté vlasy, rozhozené kolem hlavy na bílém polštáři. Spí. Pravidelné, ničím nepřerušované oddechování vychází z pěti stejných, měkkoučkých postelí s nebesy v niž nerušeně spí pět nebelvírských studentek sedmého ročníku.
Dívčí, nemalá, útulná ložnice je zahalena pod černým suknem noci. U každé z pěti postelí stojí lesklý, mahagonový, noční stolek a pod postelemi zasunuté objemné kufry.

xxxxxxx

Lily se vytrhla ze spánku, oslňující, sluneční paprsky dopadají do dívčí ložnice zkrze zavřené okno, bodají ji do očí, jenž se jí okamžitě zaplavily slzami a dívka je tedy pěvně zavřela.
Dívka je na svých sedmnáct let velká tak akorát, ryšavě rudé vlasy, barvy podobné srsti veverky jí splívají polopatky, nad rozespalýma smaragdově zelenýma očima se lene tmavé, výrazné obočí, malý nosík souměrně dělí obličej a malá ústa jí dávají na půvabu.
,,Lily!" hodila po rudovlásce polštářem Laurel.,, Vstávej už!" vyzvala ji ve světle hnědých očí se jí zaleskly sluneční paprsky. ,, Kolikrát tě budu ještě budit?"
Dívka s ryšavými vlasy nesouhlasně zamručla, přetáhla si přes hlavu peřinu, po krátké chvíli si peřinu zase ztáhla a rozespale se posadila.
Laurel, vyšší postavy si doplétá doplétá cop, sahající dívce kousek přes ramena, pod nevírazným, světlým obočím se jí v hnědých očí lesknou poprsky slunce, na pršáčku opět vynikají pihy a mezi úzkými rty drží sonku. Oblečena jako každý všední den v černém, školním hábitu.
U vedlejší postele klečí na podlaze sedmnáctiletá dívka s krátkými blond vlasy, ztáhlými do culíku, na ustlané posteli má rozložené oční stíny, černou tužku, make-up a lesky na rty s řasenkou a kulatým zrcátkem. Třetí dívka s dlouhými téměř bílými vlasy právě vychází z místnosti.
Poslední střední postavy sedí na své posteli, dlouhé, blond vlasy jí dosahují po zadek, nad velkými, tmavě hnědýma očima s dlouhýma řasama se rýsuje světlé obočí, malý nosík, podobný knoflíku souměrně dělí obličej, plné rty vždy znázorňují široký úsměv a oválný obličej končí široká brada. Zahalena stejně jako mnozí jiní studenti ve školním hábitě.
Lily se vyhrabala z vyhřáté postele, blékla si také černý, školní hábit, rozčesala si zacuchané, husté vlasy, připojila se společně s Savanah- dívkou s dlouhými blond vlasy, k Laurel, která na ně čeká u dveří ložnice a společně se vydávají do Velké síně na snídani.
Velká síň zaplněná směsicí studentů od prvního do sedmého ročníku čtyř kolejí- Nebelvíru, Havraspáru, Zmijozelu a Mrzimoru, hučí hovory.
Trojice dívek se vykročily k Nebelvírskému stolu, jenž se se stejně jako ostatní stoly prohýbá jídlem a pitím, zasedly a každá si vzala po jedné topince s kečupem.
Po vydatné snídani se děvčata vypravilana první hodinu, když v tom si Lily na něco vzpomněla.
,, Holky, já si zapomněla učebnici přemněňování ve společence, jak jsem dělala to pojednání pro McGonagalovou, tak sem jí tam nechala ležet na stolu." zastavila se, otočila se na podpadku a vyběhla směrem k Nebelvírské společenské místnosti.
,, Ty si ale trdlo Lily." křikla za ní Savanah. ,, A pohni si!" připojila se Laurel, to už se však na konci chodby mihly jen rudé vlasy.
Vyběhla kamenné schodiště (přeskočila polikající schod), proběhla tryskem další chodbu, prudce zabrzdila u portrétu Buclaté dámy na růžové toaletě- u vchodu do Nebelvírské společenské místnosti.
,, Bájný rytíř." vyhrkla celá zadýchaná, hrudník se jí vysoko zvedá.
,,Co tady děláš tak pozdě, za chvíli začne vyučování." podivila se Buclatá dáma na portrétu, odklopila obraz, aby mohla projít.
Lily vpadla dovnitř, do kruhové místnosti, ze které hned na první pohled jasné že se Nebelvírská společenská místnost nachází ve věži. Popadla učebnici a již sprintuje zpátky. Běží prázdnou chodbou, když doběhla k další chodbě zpomalila a pokračuje rychlým krokem, v cestě na hodinu Přeměňování.
,,Hej Evansová!" ozval se hlasitý, sebevědomý, mužský hlas.
,,Co je Pottere?" otočila se na stejně starého chlapce s nepoddajnými, uhlově černými vlasy, pod hustým obočím se leskonou rozzářené oči barvy lískových oříšků, s úšklebkem a překypujícím sebevědomím hledí na Lily.
Zamračila se, dobře ví co chce, nebo to alespoň tuší, nechtěl to po ní snad již milionkrát, a dočkal se snad kladné odpovědi? Ne. Vždy odmítla Jamesovi vyhovět a je připravena svou odpověď zoopakovat ale už jí to unavuje. Proč už jí konečně nedá pokoj? Copak si vážně myslí že by změnila názor?
James na Lilyin probodávající pohled zareagoval ještě širším úsměvem, čímž odhalil bílé zuby, nic nedbal blesků sršící z jejích smaragdových očí a pokračoval,, Nešla bys se mnou na rande?"
,, Tos uhád." prskla
,, No tak Evansová..."nedal se odbýt a se stejným úsměvem přistoupil blíže,, ...dej si se mnou rande."
,, Ne, ne a ne. Už to konečně pochop nemáš šanci!" zavrčela a obdařila Jamese pohrdavým pohledem.
,, Někoho mám." utrousila jedovatě. Dvanácterák se zatvářil jakoby dostal políček a nevěřícně zírá na Lily, kterou jeho náhlá zmněna překvapila.
,, Cco? Ty někoho máš?" vykoktal úplně vyveden z míry, ta tam je jeho sebevědomost, jeho arogantnost a úšklebky, najednou si Lily připadá jakoby Pottera neznala, Najednou jí příjde velmi zranitelný. Chvíli jen tak stojí a zírají na sebe. Ona vykolejená nečekanou reakcí a on ne ni omráčeně, něvěřícně zíra, jakoby dostal potloukem do hlavy a v očích...... Lily tomu nevěří, né to nemůže být pravda..... bolest. V Dvynácterákových, hnědých očí, jenž jindy kypí arogantností se teď leske nefalšovaná bolest.
,, Kdo? Kdo to je?"vydral přiškrceně ze sebe, konečně po dlouhé chvíli mlčení a zvonění zahajující vyučování nevníma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 19. února 2011 v 20:38 | Reagovat

no páni, tak chudák James Lilly mu to dala zožrať =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama