Jelen a laň 2. kapitola - Ucházející modrý kálík

8. února 2011 v 19:19 | Miss Black

"Kdybys chtěla, taky by ti to šlo." poznamenala Evansová. "Lily, já se snažím, ale já na toprostě nemám hlavu." řekla Juliette, uchopila pohár s melounovým džusem a napila se. Lily už už chtěla něco namítnout, ale nakonec jen zakroutila hlavou a dál se věnuje snídani.
"Měli bysme už jít." prohlásila Savanah, jež se k předchozímu hovoru nijak nevyjádřila. Všechny tři se zvedly od dlouhého stolu, prošly Velkou síní a vydávají se do učebny Přeměňování. Procházejí chodbami, portréty se mezi sebou baví a navštěvují se, což ani jednu z dívek nepřekvapuje, konečně trojlístek dívek stanul před dveřmy dobře známé učebny a vztoupil do ní.
Míří ke svým obvyklým místům, když Lily s Laurel usedly do třetí lavice a jejich kamarádka se posadila do lavice hned vedle, objevila se ve dveřích čtveřice chlapců. Chlapci se vydávají opačným směrem,než sedítrojice dívek.

Zadrnčel zvonek, jež oznamuje začátek vyučování, do třídy energicky vchází stará profesorka s hnědými, prošedivělými vlasy staženými do pevného drdolu.
"Ticho!" vyzvala třídu, jež okamžitě zmlkla.
"Všichni jistě víte, že sedmý pátý ročník znamená zkoušky NKÚ." Jak se dalo čekat, profesorka Přeměňování zahájila hodinu přednáškou o zkouškách NKÚ, které letos studenty pátého ročníku v červnu čekají. "Zkoušky NKÚ, nebo-li náležité, kouzelnické úrovně jsou velice důležité a jak u nich dopadnete, ovlivní váš další život." přejelatřídu přísným pohledem. "Doporučuji tedy, abyste si učení na zkoužky nenechali až na poslední chvíli."
Lily si vytáhla brk, namočila jej do kalamáře, začala si kreslit neurčité klikyháky na roh prázdného pergamenu a střebává slova profesorky McGonagalové.
Laurel zašoupala nohama, rozvalila se na židli a hraje si s prsty.
Savanah si položila hlavu na ruce, jež spočívají na desce dřevěné, staré, popsané lavici a tupě sleduje profesorku Přeměňování.
"Udělám všechno potřebné, abych vás všechny ke zkouškám připravila, ale..." utkvěla pohledem na Laurel "...čekám od vás, že se budete snažit, jak nejlépe umíte a ujišťuji vás,..." opět pohlédla na tmavovlásku "...že taháky, samoopravovací ingoust, pravopisné brky, ani nic podobného vám nepomůže a doufám, že nikoho mani nenapadne se něco takového použít"
Laurel zrudla, v hlavěji utkvěla vzpomínka na poslední zkoušky, kdy si na dlaň napsala správné odpovědi, ale nervozita způsobila, žejí tahák pot rozmazal a ona se snažila text rozluštit tak dlouho, dokud si jí nevšimla McGonagalová.
"Tak tedy přejděme k dnešní výuce!" ukončila svou přednášku. "Dnes se budeme učit, jak nechat zmizet králíka." Za okamžik se učebna zaplnila hlasy studentů, jež sesnaží o zmizaní svého králíka na lavici.
"Deletrius!" ukázala Lily hůlkou nahnědého, vypaseného tvorečka, jež okamžitě zmizel, zamumlala patřičné protikouzlo a králík s lesknoucí se srstí se hned objevil zpátky, na stejné místo z něhož před chvílí zmizel.
"Jak to děláš?" zamručela Laurel, jejiž králík z půvofní bílé barvy s černými flíčky zmodral. "Takhle... Deletrius!" předvedla názorně ryšavovláska ajejí králík se dokonale ztratil z očí.
"Delitreus!" napodobila Lily, ale její králík místo aby zmizel, nafoukl se jako pouťový balónek. Lily vyprskla smíchy, Laurel vykulila černé oči a strčila do něho váhavě hůlkou, čímž ho propíchla a dosud modrý králík vylétl jako zátka od šampaňského a poletujo po třídě jako vypuštěný balónek.
Poletující, ucházející, modré zvíře upoutalo pozornost všech očí vmístnosti. Lily se rozřehtala ještě hlasitěji, připojil se k ní valejíc se v křečích smíchu po lavici, z očí mu tekouc slzy zbytek třídy a nakonec i zaražena Laurel. Jediná profesorka McGonagalová se nesmála a nikoho nepřekvapilo, že přidala tmavovlásce jako domácí úkol procvičovat se v kouzle Deletrius, k už tak dlouhému eseji.
"To bylo dobrý Laurel" uznala Savanah, když čekaly před učebnou na další hodinu. "Jo to teda bylo." uchychtla se pobaveně Lily i Laurel se ušklíbla. "Hej Kaneová, ten králík neměl chybu." vykřikl chlapecký hlas a trio dívek se otočilo zdroji křiku.
K trojici a ostatním skupinkám nebelvírských azmijozelských studentů se připojili tři Poberti - James Potter, Sirius Black a Peter Pettigrew - ti, jež se večer vytratili z hradu.
"Bože,... ti tu scházeli." zabručela Lily. "Copak Evansové se naše společnost nelíbí?" zeptal sejí James s ůsměvem. Obdařila ho tím nejzuřivějším pohledem, jakým dokázala, ale jinakjeho otázku ignorovala.
"Kde máte Remuse?" ptá se bez většího zájmu Savanah. "Na ošetřovně." odpovídá vysoký chlapec s delšími, černými vlasy a spiklenecky mrkl na své dva kamarády.
Hodina Dějin čar a kouzel se vleče stejně jako vždycky. Profesor Binns, jemuž ve výuce nezabránila ani jeho vlastní smrt, učí teď jako průsvitný duch, předčítá ze svých poznámek pomalým, monotóním hlasem a studenti otupěle zírají před sbe, tu a tam se najde i někdo, na něhož ospalá nálada nepůsobí a zapisuje si poznámky.
U večeře se Lily, Laurel a Savanah objevily značně unaveně, naládovaly se kuřecími stehýnky a bramborovou kaší, spláchli to dýňovou šťávou a vydaly se do kruhovitého pokoje- Nebelvírské, společenské místnosti. Usadily se kolem kulatého, dřevěného stolu, do pohodlných, rozvrzaných křesel, z brašen vytáhly domácí úkoly a pouštějí se do jejivh vypracování. Společenkou se rozléhá křik, hlasité hovory a smích. Chvíli jen tak mlčky vypracovávaly domácí úkoly, ale po nějakém čase přerušila tichou práci Savanah.
"Nezdá se vám, že Remus nějak často chybí? Buď je nemocnej, nebo doma u nemocné mami." ozvala se. "No a? Tak je často nemocnej. A jestli má hodně nemocnou mamku, tak se ani nedivím, že za ní jezdí." brání Lupina Evansová, popotáhla za pergamen a pročítá si co zatím napsala.
"Co mu asi pořád je?" přidala se Laurel a poškrábala se na bradě sovím brkem.
"Do prkýnka dubovýho!" zakňučela Kaneová, jež svou nepozorností převrhla kalamář, jež se jí rozlil po rozepsané eseji. "Sakra!" kleje a zdrcenězírá na pergamen.
"Ukaž." povzdychlasi Lily a přitáhla si Laurelinin politý, domácí úkol a odsála hůlkou ingoust.
Savanah se pokusila zakrýt rukou zívnutí, ale zkrz prsty jí proniklo hlasité zívnutí. "Já jdu spát, stejnak už ze sebe dneska nic lepšího nedostanu." promluvila a začala si zkládat věci do školní brašny.
"Poškej!" vyhrkla Lily. "Půjdu s tebou." zaklapla učebnici Přeměňování pro pátý ročník, srulovala rozepsané pojednání apřipojila seke kamarádce.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 9. února 2011 v 14:46 | Reagovat

super kapitolka, ten modrý zajac fakt nemal chybu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama