Jelen a laň 1. kapitola - Jelen

3. února 2011 v 22:39 | Miss Black

Hlava jí unaveně poklesla, ruce ochably a kniha z nich vyklouzla, z hlasitým, dunivým nárazem dopadla na tlustý, starý koberec. Rudovlasá, patnáctiletá, hubená dívka se jen v pohodlném křesle zachvěla a ze spaní neco nesrozumitelně zabručela, dál však pravidelně oddechuje v šeru místnosti, osvětlující jen hořící, sálajíci oheň v kamenném krbu.


Plápolající plameny olizují dříví a vrhají třepotavé stíny po celé velké, útulné, společenské místnosti se spousty měkkých křesel a dřevěných, rozviklaných stolů, prohýbající se pod rozlámanými brky, popsané pergameny, zmačkané do kuliček leží jen tak poházené na desce stolu. Kamennou zem pokrývá starý,prošlapaný, červený koberec, podobný těm,jež se nacházejí v zámcích a hradech,za zavřenými okny kruhové, Nebelvírské, společenské místnosti, na švestkově modré obloze jasně svítí, kulatý,bílý měsíc- úplněk.
Na točitém schodišti se ozývá šramot. Opatrné kroky, směřující dolů do kruhové místnosti. Vypadá to na více, než jednoho člověka- spíše na tři. Ticho, jež před malou chvílí panovalo v místnosti rušené jen praskání dřeva, teď ruší tři neznámí.
,,Tiše Červíčku!" nabádá čísi tlumený, mužský hlas. ,,Ale jdi Dvanácteráku, pochybuji, že je ještě někdo ve společence, určitě už všichni spí." namítá druhý mužský hlas,z něhož vyzařovala povíšenost.
Tři neznámí sestoupili po kamenném, točitém schodišti a teď stojí na kraji společenské místnosti.
V předu dva asi patnáctiletí chlapci- Jeden vytáhlý, štíhlý a velice pohledný s delšími tmavě hnědými téměř černými vlasy. Nad tmavě hnědýma očima se klene husté, výrazné obočí, úzké, ale nijak přísné rty semknuté. Ostře řezavé rysy chlapcí na kráse rozhodně neubraly, ba právě naopak. Z chlapce číší nepřehlédnutá arogantnost a povíšenost.
Druhý o něco menší, hubený chlapec s nepodajnými, uhlově černými vlasy, tmavým obočím, oříškově hnědýma očima a delším nosem, o něco méně pohledný oproti prvnímu chlapci, ale i tak hezký chlapec, přejel místnost vzrušeným pohledem, ale jelikož křeslo, v němž dívka spí,stojí k chlapcům zády, ani jeden si jí nevšiml.
Třetí, velicemalý, obtloustlý, patnáctiletý chlapec se špinavě blond vlasy postává těsně za prvním a druhým chlapcem. Těká malýma, černýma očima po místnosti a nedočkavost z něho přímo srší. Celým svým vzhledem připomíná krysu.
Chlapec s černými, nepodajnými vlasy- Dvanácterák vytáhl z vypoulené kapsy bundy šedivou látku lehkou jako hedvábí, zatímco vysoký chlapec- Tichošlápek vytáhl kus čistého, neposkvrněného pergamenu a hůlku. Poklepal na prázdný pergamen a pronesl: ,, Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti."
Dvanácterák přes sebe i přes Tichošlápka, držící v rukou pergamen přehodil stříbřitou látku podobnou plášti. S jejich druhem se děje něco podivného, stále víc a víc se podobá kryse. Nos se mu prodlužuje, po celém těle obrůstá hnědou, leskloum srstí a stále se jakoby smršťuje... a tam, kde ještě před malou chvílí stál obtloustlý kluk- Červíček, teď malákrysa daleko hezčí, než-li Červíček, s černýma korálkovitýma očima hýbe čumáčkem. Pokrátké době se otevřel portrét na druhé straně místnosti a krysa společně se svými neviditelními společníky schovanými pod pláštěm prolezliotvorem a zmizeli ve tmě.
Dlouho panovalo hrobové ticho, rušící jen vyhasínající oheň v krbu, tma houstne. Tma však nehoustne jenom ve společenské místnosti, nýbrž i venku, kde již není na krok vidět. Kdesi vdáli zahoukala sova. Oheň již úplně vyhasl, v krbu teď ztoupá už jen kouř a červené, světelné uhlíky, září. Nastává, tak velké hrobové ticho, že by se dalo krájet. Bílá luna vrhá oknem mdlé světlo,jež osvětluje asi metr dlouhý proužek před okny. Asi po hodině se to stalo.
Ozvalo sedlouhé táhlé vytí přímo pod okny. Rudovláska s sebou polekaně škubla.Zamrkala.
Další pronikavé vytí dolehlo do místnosti . Dívka s sebou znovu trhla. Otáčí hlavu k oknu.Třetí zavytí, při nimž naskakuje dívce husí kůže. Tentokrát ale z větší dálky. Vyskakuje z křesla a vrhá se k oknu. Cestou vráží do křesla a padá přes něj. Zvedá se aběží dál. (Trochu kulhá, protože se při pádu praštila do nohy) Hledí z okna.
V dáli na kraji Zapovězeného lesa v měsíčním svitu stojí vysoký tvor podobný jelenovi. Elegantními skoky mizí jelen v kdesi v hustém lese. Dívka hledí namísto, kde zvíře před pár vteřinami postávalo. Sova se opět ozývá mohutným zahoukáním.
Rudovláska se otáčí zádyk oknu, prochází kruhovou místností a vystupuje kamenné, točité schodiště, natahuje ruku ke klice zavřených dveří, uchopila ji a zabrala.
Vztupuje do menší, útulné místnosti se dvěma, zavřenými okny se starým, dřevěným rámem, tvrdá podlaha pokryta starým, prošlapaným kobercem na němž stojí asi pět pohodlně vypadajících, dřevěných postelí s nebesy. Dívka míří k poslední prázdné posteli.

xxxxxxx

Ráno bylo velice chladno. Studenti jen neradi vylezli ze svých měkkoučkých, vyhřátých podtelí a vydali se na snídanido Velké síně.
Studenti sedí kolem čtyř dlouhých, dřevěných,kolejních stolů- Nebelvírského, Mrzimorského, Zmijozelského a Havraspárského, překypující lesklých topinek, hnědých, křupavých bochníků chleba, světlého i tmavého pečiva, různobarevnýchmarmelád a Jamů, krvavě červeného kečupu a spoustu jiných dobrot, mezi nimiž nechybí ani dýňová šťáva a melounový džus.
U Nebelvírského stolu mezi směsicí nebelvírských studentů sedí hlouček dívek pátého ročníku.
Hubená, menší blondýnka s karamelovýma očima a copy sahající jí do půli zad sedí vedle, plnoštíhlé kamarádky s tmavě hnědýma, téměř černýma očima, vlasy ztáhnuté do drdolu, nad nimiž se klene tmavé obočí, malým nosem aplnými rty.
Před oběma kamarádkami si maže červený kečup, na křupavou topinku dívka, s ryšavě rudými vlasy, spadající po lopatky, pod úzkým, rudým obočím, odrážejí světlo oválné smaragdově zelené oči, nad růžovými rty, malý nos souměrně dělí obličej.
,,Co dneska máme první hodinu?" ptá se blondýnka a odhazuje spadené vlasy z ramen na záda. ,,Přeměňování." odpověděla s povzdechem tmavovláska a zakousla se do druhé topinky, jež si před chvílí namazala. ,,Ale no tak," namítá ryšavovláska, ,,vždyť to není, tak hrozné Laurel." ,,No jasně, když má někdo takovou hlavu,jako ty."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 4. února 2011 v 15:37 | Reagovat

jj skwelý začiatok :D príbeh wyzerá pútawo a už sa teším na ďalšie kapitolu...

2 Shill Shill | E-mail | Web | 18. března 2011 v 18:10 | Reagovat

Krásný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama