BTMBS 10. kapitola - Nevěřím Ti

23. ledna 2011 v 19:18 | Lussnape
Prominte mi, že mi tahle kapitola tak dlouho trvala. V mém životě je poslední dobou pěkný blázinec. Co nejdřív začnu psát další kapitolu a budu se snažit ji napsat do příští neděle. Tuhle kapitolu věnuji všem, kteří mají ve svém životě zmatek stejně jako já :D. No nic přeji vám pěkné počteníčko.


"Ne, paní profesorko opravdu už je mi dobře. Jak jsem už říkala profesor Snape mě ošetřil."pousmála se Hermiona na profesorku Mcgonagallovou. "No dobrá." prohlížela si ji profesorka. "Ale nemyslete si, že hned zítra půjdete na vyučování. To v žádném případě. Budete pěkně ležet u sebe v pokoji." nařídila ji.
"Ale pani profesorko to nej..."
"Hermiono neodmlouvejte mi. Dva dny si poležíte. Nechci aby jste svá zranění brala na lehkou váhu. Přeci jen jste si zlomila nohu, Hermiono. Pro detaily si ještě zajdu k profesoru Snapeovi.
Mám ještě mnoho práce takže pokud nemáte ještě něco na srdci...?
"Ne, nashledanou paní profesorko."otočila se a odešla.
"Nashledanou, slečno Grangerová."
"Další dva dny bez vyučování a ještě k tomu musím být zavřená u sebe. To je děsný." zuřila Hermiona po cestě do svého pokoje.
Cestou nikoho nepotkala, zřejmě byli všichni na obědě. Dneska neměla hlad ale zato zuřila. Zastavila se před podobiznou Buclaté dámy. "Ange de la Mort" Buclatá dáma ji pustila dál. Hermiona má pokoj jen pro sebe protože je prefektka takže má klid. Hned co vešla do svého opuštěného pokoje lehla si na postel na záda a dala si ruce za hlavu. Těžce vzdychla. Zvedla pravou nohu a podívala se na obvazy které ji tam dal Severus."Nevyznám se v tobě Severusi Snape."zašeptala do prázdna. Zchoulila se do klubíčka a přitáhla si deku.
'Myslí to se mnou vážně? Ale jak to s námi bude dál? Myslím, že to byl špatný nápad čekat až mi bude sedmnáct. Stejně jsme ho už porušili. Asi před hodinou jsme se líbali.' ušklíbla se nad jejími myšlenkami. Onedlouho vstala z postele a rothodla se, že půjde za Severusem.

* * *   * * *   * * *
Potom co Hermiona tak rychle a Nebelvírsky odešla se rozhodl, že si dá sprchu. Vyslékl se a pustil si horkou vodu. Po několika minutách vylezl a začal se oblékat. Když si zrovna natahoval kalhoty uslyšel klepání na dveře jeho komnat. Dopnul zip u kalhot a s nahou hrudí běžel otevřít. Otevřel dveře a vních stála Hermiona.
"Dobrý den profesore."v očích ji zajiskřilo a promnula si rty. "Pojďte dál slečno." pobídl Hermionu Severus. Zavřel dveře a pohlédl na ni.
"Už sis zase promnula rty." přešel k ní a obejmul rukama okolo pasu. Prstem mu začala přejíždět přes hruď. Měl tolik jizev, že si určitě ani nepamatoval jak k nim přišel. "Hmm." nic víc mu na to neřekla jen se usmála. "To Tě tak fascinuje moje hruď?" povzdvihl obočí. "Severusi, ty mě fascinuješ celý." zajiskřilo se ji v očích a políbila ho. Nachvíli se nechal unést ale rychle se od ní odtáhl a zmizel za dveřmi do ložnice. Stála tam jak solný sloup s otevřenou pusou. Netušila co se stalo. Oklepala se a namířila si to do stejných dveří jako Severus. Opřela se o zárubně dveří a sledovala Severuse. Oblékal si košili a hned na to si natáhl i hábit s pláštěm. "Severusi co to mělo znamenat?" dívala se na něj nevěřícně. Neodpovídal, byl otočený zády k ní. Přistoupila k němu a vzala ho za levé předloktí. Škubl sebou jako by se ji štítil a otočil se k ní. Ani jeden nepromluvil. Z jeho tváře se nedalo nic vyčíst ale v očích se toho dělo mnoho. Najednou to Hermioně došlo. "Znamení zla." zašeptala a podívala se na jeho levé předloktí a pak zase na něj. Severus mírně kývl hlavou na znamení souhlasu. "Promiň." zašeptal. "Ty mi promiň nedošlo mi to." zklopila zrak.
"Hermiono ty se nemáš za co omlouvat. To já jsem smrtijed -"
"Jsem?" vytřeštila na něj oči. "Ty jsi ještě pořád smrtijedem?" ustoupila krok dozadu. Chvíli nic neříkal ale pak se ozval. "Ne už nejsem smrtijedem."zalhal.
"Severusi co mi tajíš?"
Pomyslel si, že ji toho tají tolik a některé věci jsou tak ohavné, že by ho začala nenávidět. "Nic." zalhal.
"Nevěřím Ti."přimhouřila oči. "Severusi nelži mi. Nelži mi do očí!" zvýšila hlas. "Povím Ti to někdy jindy." tímto dal najevo, že nehodlá v této debatě pokračovat. "Ne Severusi! Chci to vědět hned. Myslíš si snad, že bych Tě začala nenávidět když mi to povíš?" Nic ji na to neřekl a Hermiona to brala jako souhlas.
"Severusi?!!"nevěřila tomu co si o ní myslí.
"Posliš teď se o tom nehodlám bavit."
"A kdy se o tom hodláš bavit?"
"Až nastane ten správný čas." Přiblížila se těsně k němu. "Nevyznám se v tobě. Proč mi nic nechceš říct? To sem pro tebe jen nějaké zpříjemnění v tom nudném profesorském životě?"hleděla mu přímo do očí.
"Takhle nemluv to není pravda a ty to víš." zvýšil už hlas Severus. "Nejsem si tím jistá."
"Hermiono?!" chytil ji za levý loket. "Přestaň!" štěkl po ni. "Ty víš, že to není žádné zpříjemnění! Teď Ti prostě nemůžu nic říct. Už jen kvůli tobě a taky kvůli Brumbálovi."
Nevěděla co na to říct. "Ale slibuji, že Ti to v blízké době řeknu." zklidnil se. "Dobře, ale hlavně mi už nelži." nakonec mu ustoupila, protože se už nechtěla dál hádat. Severus už ji nestačil odpovědět, protože někdo zaklepal na dveře. "Zůstaň tady a nikam nechoď."přikázal ji a odešel otevřít. 'To snad není pravda! Vím, že o něm nevím přímo všechno ale něco mi už pověděl. Co když má nějaké problémy? A co když to má co dočinění s Voldemortem?' Hermiona se zděsila jejich myšlenek a raději si sedla na postel. "Musím to z něho dostat."zašeptala do prázdna. Jakmile uslyšela hlasy sebrala se a šla poslouchat ke dveřím.
'Kdyby jsem ji řekl, že jsem ještě stále smrtijedem tak by mě určitě začala nenávidět.'Severus cestou ke dveřím přemýšlel. "Dobrý den Severusi." pozdravila Mistra lektvarů
profesorka Mcgonagallová ve dveřích. "Dobrý Minervo." gestem ji naznačil ať jde dovnitř. Minerva neváhala a vešla.
"Přišla jsem si promluvit o slečně Grangerové."začala Minerva.
"Hmm."zavrčel.
"Slečna Grangerová mě už informovala o tom, že se zranila a, že měla zlomeninu nohy."
Severus ji přikývl."Ano měla zlomeninu nohy, ale já jsem ji zranění ošetřil."
"Nepochybuji o tom, že by nebyla po vašem zásahu v pořádku, ale i tak by si měla ještě takové dva dny poležet."
"Souhlasím."
"Dobře a ještě Severusi, chce vás vidět dnes v osm hodin profesor Brumbál."
"Pokud je to vše..."
"Ovšem Severusi." usmála se profesorka přeměňování. "Nebuďte takový mrzout Severusi nebo o vás žádná ani pohledem nezavadí. I když v Pondělí ráno jsem viděla jak po vás pokukuje profesorka Wieldová." poplácala ho po rameni a mrkla. "Minervo laskavě se nestarejte do mého osobního života." vyjel na ni. "Už jste jak Albus." dovolil si ještě dodat. "Takže pokud..."
"Ano já vím, nashledanou Severusi a dejte na má slova." mrkla naposledy. Severus na to jen zavrčel a zavřel za ní dveře.
Hermiona uslyšela bouchnutí dveří. Otevřela dveře a se smíchem šla za Severusem. Když ji uviděl jen povytáhl obočí. "Tak Wieldová...No pěkná je a k tomu mladá, tak nevím jestli nemám začít žárlit." Severus jenom zavrčel a odešel do pracovny. Hermiona za ním však přišla. "Jak já mám ráda naši profesorku přeměňování." tvář ji zdobil široký úsměv a usadila se proti němu ke stolu.
"Hermiono je to jen intrikářka." přehraboval se v pregamenech. "Samozřejmě."smála se. "Hermiono."už už se nadechovala k nějaké, zřejmě za vtipnou branou odpověď ale upozornil ji, že už to nechce rozebírat
"No dobrá už toho nechám." ale koutky ji pořád cukaly. " Mohu si půjčit nějakou ze tvých knih?" ukázala na knihovnu. "Jistě, ale dávej pozor mám tam i knihy z hodně černé magie."upozornil ji. Na to mu jen věnovala lehký úsměv a šla si vybrat knížku. Položil brk a zadíval se na ni.
Četla si názvy knih i autory. U některých se pozastavila. Nakonec zvolila knihu lektvarů pro profesionáli od Ralpha Greeho. Severus pozdvihl obočí. 'Dosti složitá knížka' pomyslel si, ale byl zvědav jestli ji začne číst nebo ji kvůli své náročnosti vědomostí vrátí. K jeho překvapení se posadila i s knížkou a začala číst. Odtrhl od ní zrak a začal známkovat eseje od čtvrťáků.
Hermionu kniha opravdu zaujala. Bylo tu mnoho stránek kde byli lektvary o kterých ani nevěděla, že jsou. Jeden lektvar ji však udivil. Byl velice složitý na přípravu a postup tam nebyl moc dobře vysvětlen. Tudíš se musel určovat postup i čas podle ingrediencí. Přečetla si seznam ingrediencí. Z nich usoudila, že musí jít o lektvar který způsobuje velké bolesti, zvracení, motání hlavy a boláky po rukách. "Druh mučícího lektvaru." Hermiona se lekla, Severus stál shrbený u její hlavy a opíral se rukami o opěradlo křesla "U Merlina Severusi ty si mě vyděsil. Neslyšela jsem tě přicházet ." otočila se na něj.
"Nad tím lektvarem?" zeptal se. Jen mu kývla hlavou a zase pohlédla do knížky.
"Myslíš, že by si ho zvládla?" byl zvědavý co odpoví.
"Myslím, že ne. Je velice obtížný na přípravu."
"Ano to je."potvrdil ji. "A s čím by sis nevěděla rady?"
"No není tam dost popsaný postup, tudíž bych musela určit čas a způsob přípravy podle ingrediencí. A to by bylo velice obtížné a nevím jestli k tomu mé znalosti stačí."
"Možná, že by si ho časem zvládla kdyby si ho trénovala. A jsi velice inteligentní."potvrdil ji Severus. "Severusi..." zašeptala, protože se začala červenat.
"Musím jít připravit nějaké lektvary pro madam Pomfreyovou tak kdyby si mě hledala budu v laboratoři." otočil se k odchodu.
"Severusi?"
"Ano?"otočil se k ní.
"Mohla by jsem ti pomoct?"
"Jistě." Hermiona nadšením vyletěla z křesla a šla za Severusem který směřoval do laboratoře. "Myslím, že by si vzládla prokrvovací lektvar." jen mu kývla. "Tak tady máš postup pro dvacet lahviček." podal ji pergamen. Poznala Severusovo úhledné písmo. Na nic pak už nečekala a dala se do lektvaru. Chvíli ji sledoval ale pak se sám pustil do práce.
Čas utíkal jako voda a po dvou hodinách byla Hermiona s lektvarem hotová. Severuse potěšilo, že si vždy věděla rady a nic nezkazila.

"Třičtvrtě na osm." pohlédl Severus na hodiny po delší době. "Za chvíli budu muset jít za Brumbálem. Nevím jak dlouho tam budu. Ty by si měla už jít na svou kolej. Snad se nebudou vyptávat kde si byla tak dlouho a kdyby ano řekni, že si měla u mě trest." mávl hůlkou a všechen nepořádek byl pryč.
"Nebo víš co? Přemísti se letaxem."
"Dobře použiju teda letax." lehce se usmála. "Jsi spokojený s mím lektvarem?" podala mu jednu lahvičku. Odzádkoval ji a podíval se. "Velice."
"To jsem ráda. Tak já tě nebudu zdržovat." lehce otřela svoje rty o jeho a zmizela mu z dohledu.
Zavřel za sebou dveře od laboratoře a vydal se za Brumbálem. Cestou nikoho nepotkal až na Filchovu kočku která na něj zasyčela.
"Čokoládové bonbóny." řekl heslo a hned na to chrlič ustoupil a před Severusem se objevilo točité schodiště. Zaklepal a vešel dál.
"Severusi, chlapče. Máš nové zprávy?" Albus Brumbál stál u okna a sledoval Severuse. Severus jen protočil oči, na oslovení chlapče si už postupem času zvykl. "Žádné
Albusi." zavrčel. "Pán zla mně už dlouho nepřivolal. Nejspíš má v plánu něco velkého." zavrčel. "Posaď se prosím." gestem ruky mu ukázal na křeslo. Nic na to neřekl a posadil se před Brumbálův stůl. Brumbál přešel ke stolu a posadil se naproti Severusovi.
"To není dobré. " zadumal Brumbál potichu.
"To rozhodně ne. Pán zla byl poslední dobou velmi neklidný. Zabil několik smrtijedů v jeden den."zděloval mu Severus. "Zítra se koná další schůzka řádu. Myslím, že by si to měl říct Tomovi." podíval se na Severuse přes půlměsícové brýle. "Dobrá. Ještě dnes se zastavím v Malfoy Manor." kývl mu na to Mistr lektvarů. Albus se šibalsky usmál a to se Severusovi vůbec nazamlouvalo. "Co Sofie?" zeptal se Albus. Severus jen povytáhl pravé obočí ve smyslu, že neví o koho se jedná."Profesorka Wieldová."upřesnil mu a mrkl na něj muž s dlouhými vousy na bradě. Mistr se zvedl a přešel naštvaně ke dveřím. "Nestarej se do mého soukromí. Ty i Minerva. Už toho mám dost. A mezi mnou a profesorkou Wieldovou nic není a nikdy nebude." poslední slova zdůraznil, naštval se a práskl za sebou dveřmi. Albus si těžce vzdychl. "Ach Severusi."zakroutil hlavou.
Severus vyletěl z ředitelovi pracovny a jal se vlát do svých komnat. Když přišel nalil si sklenku whisky a rychle ji vypil. Nebyl tak naštvaný na Albuse jako spíš na sebe. Posadil se na pohovku před krb. 'Nechal jsem to zajít asi příliš daleko. Ale nemůžu to s ní ukončit. Cítím k ní něco víc. Víc." opakoval si v duchu. 'Jestli se Hermioně něco stane..." kroutil hlavou nad další sklenkou whisky. Až teď mu došlo, že Hermiona je mezi prvními, které chce Temný pán zabít. Rozhodl se trošku se projít po hradě. Srovnat myšlenky a taky možná strhnout pár bodů Nebelvíru. Položil skleničku na konferenční stolek a namířil si to ke dveřím. Bouchl za sebou a namířil si to nahoru. Šel, pro Severuse netypickým pomalým krokem. Vůbec nikoho nepotkal dokud nepřišel do čtvrtého patra. Zastavil se, uslyšel kroky. Z rohu se vynořila ženská postava profesorky Wieldová. "Dobrý večer Severusi." zastavila u něj. "Dobrý." zavrčel. "Kam máte namířeno, Severusi?" zeptala se ho s úsměvěm profesorka Wieldová. "To není vaše starost." zavrčel na ni zlostně.
"Ale no tak Severusi. Vždyť jsem ti nic neudělala."
"Odkdy si tykáme?"
"Odteď."
"Myslím, že vykání je lepší." povytáhl obočí.
"Když myslíš. Nechceš jít ke mě na sklenku vína?" udělala mu nabídku Sofie.
"Opakuji vám, že vám odmítám tykat a vy mi taky tykat nebudete. A ne nemám čas."
"Až si to rozmyslíte profesore tak víte kde mám komnaty." mrkla na něj, zdůraznila oslovení profesore a odešla. Nechápal to. Tahle naivní ženská mu lezla pěkně na nervy. Nechápal co na něm vidí. Přestal se zaobírat myšlenkami na Wieldovou a začal přemýšlet o Hermioně. Shrnul si všechno co o ní ví. 'Je jedináček. Je velice inteligentní a krásná. Miluje knihy. Jejím nejlepším přítelem je ten hlupák Weasley a tupec Potter.' odfrkl si znechuceně. 'Má ráda mátový čaj. Má kočku jménem...jak to znělo? Křivonožka?'ušklíbl se nad svými myšlenkami. 'Jsem opravdu blázen.' zakroutil hlavou. A on věděl do koho. Otočil se a namířil si to zpátky do kabinetu. Musel ještě dnes navštívit Voldemorta.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 25. ledna 2011 v 13:36 | Reagovat

jj super kapitolka!!! dwa dni bez učenia, to by som rozhodne priwítala :D

2 Anastázie Anastázie | Web | 25. ledna 2011 v 15:23 | Reagovat

Jenže pro hermi to muselo být utrpení...kdyby neměla Severuse...
A, mohu-li se zeptat...kdo je myšlen "Tomem" a co máte všichni s Malfoy Manor? Je to snad Malfoyovic sídlo, nebo co?

3 emmm2010 emmm2010 | 25. ledna 2011 v 16:49 | Reagovat

pěkná kapitolka..:D
malfoy manor je v překladu ,,malfoyovic sídlo" ale anglické jméno zní mnohem líp nemyslíš??:D já teda radši u všech názvů používám anglický originál....

4 Aduska Aduska | Web | 25. ledna 2011 v 18:12 | Reagovat

Je opět skvělá! Jsem taky ráda za tu délku...skvělé počteníčko :)

5 Casion Casion | Web | 25. ledna 2011 v 18:39 | Reagovat

[3]:jj súhlasím Malfoy Manor znie lepšie, aj ja radšej použíwam anglické názwy..

6 Lilianna Lilianna | Web | 28. ledna 2011 v 15:31 | Reagovat

Opravdu krásná kapitola. :) At je další co nejdřív. :)

7 Casion Casion | Web | 29. ledna 2011 v 14:53 | Reagovat

zdrawím!!! kontrolujem posledný projekt Fantasy clubu a wišmla som si, že si sa nezapojila... bola by som rada, keby si tak urobila...
http://my-fantasydream.blog.cz/1101/zaklinadla
Casion

8 Oficiální časopis Blog.cz Oficiální časopis Blog.cz | Web | 30. ledna 2011 v 14:49 | Reagovat

Ahoj!
Nechceš se stát redaktorem oficiálního časopisu Blogu.cz?
Doufám, že k nám zatouláš! ;-)
S pozdravem tým časopisu Blog.cz

9 radek radek | Web | 3. února 2011 v 17:48 | Reagovat

ahoj,máš supr blog,nechtěla by ses přihlásit do mé SONB??

http://radekrsimcik.blog.cz/1101/zapis-do-sonb

10 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 8. března 2011 v 14:55 | Reagovat

Ahojky, máš fakt pěkný blog

11 Jenkins35DALE Jenkins35DALE | E-mail | Web | 11. května 2012 v 1:48 | Reagovat

Some time before, I needed to buy a good car for my business but I didn't have enough money and couldn't buy anything. Thank heaven my colleague adviced to try to take the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/credit-loans">credit loans</a> from trustworthy creditors. Thence, I did so and used to be happy with my consolidation loan.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama