KYHU 9.kapitola - Slavnostní ples

27. prosince 2010 v 18:06 | Katysa


9. kapitola nese název Slavnostní ples a tentokrát k ní budou i dvě hudební ukázky z plesu...doufám,že si jí užijete :)

Lussy s Danielem a Amy s Pierotem vyšli společně otvorem v podobizně a velice příjemně naladěni se vydali k Velké síni.Scházeli po schodech pozorováni stovkami očí všech studentů,kteří už tam čekali.Ze všech stran se ozývalo tiché šeptání,všichni pozorovali ty dva nádherné páry sestupující po schodech,vyzdobených malými lampionky nejrůznějších barev.
Lussy se zářivě usmála a pošeptala Amy do ucha."Myslím,že nám to vážně sekne".
Amy na ni jen mrkla,když v tu chvíli se otevřely dveře do Velké síně a ples byl oficiálně zahájen.
Všichni studenti se seřadili do řady,primusky a primusové se svými partnery měli jít v čele.
Lussy s Danielem se postavili hned na začátek celé řady a čekali na vyzvání.Lussy se zhluboka nadechla a vykročila spolu s Danielem do nádherně vyzdobené Velké síně.
Vydechla úžasem,když spatřila skvostnou fontánu stojící blízko učitelského stolu,ze které tryskala kouzelná voda pokaždé jiné barvy.Ze stropu vysely girlandy,ve vzduchu se snášely začarované koule s vílou uvnitř a každou chvíli se ze stropu sesypaly zlatavé třpitky.
Malé stolky pro čtyři osoby byly rozmíštěny na pravé straně Velké síně.
Lussy kráčela majestátně,s hlavou pozvednutou a očima upřenýma na učitelský stůl.
Ten koho hledala tam však nebyl."Doufám,že dodrží slib a příjde" pomyslela si v duchu.
Všichni studenti se rozmístili kolem začarovaného parketu,který měnil barvu a rozhlíželi se kolem.
Albus Brumbál počkal,až se trochu rozkoukají a utiší.Vstal a zářivě se usmál.
"Vítám vás tu všechny,víte,proč jste tu,dnes oficiálně ukončujete své sedmileté studium na této škole a bylo by dobré to patřičně oslavit" odmlčel se a po všech se rozhlédl.
Lussy se začaly lesknout oči,ale snažila se být statečná a nedat nic najevo.
"Za chvíli začne úvodní tanec,který si zatančíte se svým večerním partnerem,či partnerkou.V průběhu večera tu bude hrát hudba na přání,o kterou se bude starat profesorka McGonagallová,o jídlo a pití je samozřejmě postaráno,takže nemusíte mít strach,dále jsem objednal fakýry,kteří by vám dnešní večer měli ještě více zpříjemnit.Poté bude následovat slavností proslov primusů a primusek a nakonec závěrečný půlnoční tanec,primusky a primusové se svými učiteli,ostatní se svými partnery."
Když domluvil,všichni studenti vypadali šťastně a vzrušeně zároveň.Bylo nad slunce jasné,že před sebou mají spoustu zábavy.
"Zítra před odjezdem bude následovat slavnostní rozloučení,doufám že už máte všichni sbaleno,tak tedy,přeji vám všem pěkný večer,na který budete moci vzpomínat s úsměvem na tváři" pronesl,studenti se po proslovu rozmístili na obří parket.Brumbál kývl na profesora Kratiknota,luskl prsty a orchestr začal hrát,páry začaly tančit valčík,který se učily dva týdny před plesem.Všem to moc slušelo a všichni byli naladěni na jednu vlnu.Společně tvořily skvělou kombinaci.
Všichni se skvěle bavili a když hudba přestala hrát,překvapeně zvedli hlavy.Rychle jim ten první tanec utekl.Následovala chvíle odpočinku.Lussy s Danielem,Amy a Pierotem se odebrali k jednomu ze stolků,na kterém se vmžiku objevilo jídlo a pití,zařízené přesně podle toho,na co právě měli chuť.Lussy s Amy daly hlavy dohromady a začaly rozebírat šaty a účesy všech holek,na které dohlédly.Nakonec se obě shodly na tom,že všem to dnes večer moc sluší.
Zazněla první píseň na přání,objednaná od chlapce z Mrzimoru.Musel být z mudlovské rodiny,protože se ozvala píseň od slavné metalové skupiny Metallica.
Profesorka McGonagollová z toho byla poněkud vyjevená.V životě nic takového neslyšela a většina studentů jakbysmet.Takový nářez hned na úvod vážně nikdo nečekal.
Když se všichni vzpamatovali,začali se smát,Lussy dostala přímo záchvat smíchu,velice tvrdou Metallicu trochu znala a když viděla pohoršený profesorský sbor,tak propukla v hlasitý smích.
"Tak tenhle večer bude fakt zajímavý" dusila se a vytáhla na parket své kamarády.

Večer probíhal přímo skvěle,zaznělo i dost ploužáků,při kterých byly Lussy s Amy snad těmi nejžádanějšími dívkami,vystoupení fakýrů bylo také úžasné,předvedli mnoho ohnivých efektů a kouzel.
Lussy s narůstajícím časem začalo divoce tlouci srdce.Za chvíli měly přijít na řadu slavnostní proslovy.Zazněla toho večera poslední píseň na přání a Brumbál znovu promluvil.
"Takže,polovina večera je už téměř za námi a teď bude následovat slavnostní řeč primusů a primusek všech čtyř kolejí.Poprosím je,aby na nás počkali venku,než to tu patřičně připravíme."
Čtyři lidé,dva chlapci a dvě dívky se zvedli od stolů a odebrali se z Velké síně.
Lussy byla nervózní,ne z proslovu,ale z toho,že nepříjde,že se na ní prostě vykašle.
Takhle čekali asi pět minut,dokud se dveře Velké síně opět neotevřely.Lussy naprázdno polkla a obávala se toho nejhoršího.Ze dveří vyšel Brumbál,profesorky McGonagallová a Prýtová a dveře se znovu zavřely.
Brumbál se přidal ke zmijozelské primusce Pansy Parkinsonové,McGonagallová ke chlapci z Havraspáru a Prýtová ke chlapci z Mrzimoru.Jen Lussy tam stála sama a úzkostlivě se dívala na Brumbála,který se usmíval a hleděl někam za její záda.
Lussy se podívala jeho směrem a málem nadskočila.
Severus Snape se k ní blížil,jako obvykle ve svém černém vlajícím hábitu,působil však tak šarmantně.
Lussy se na něj usmála,nebyla schopná slova.
Severus došel až k ní.Nabídl jí rámě a počkal až od nich ostatní na chodbě odvrátí pozornost.
Teprve potom zašeptal Lussy do ucha."Moc vám to sluší".
Lussy se znovu lehce usmála a pošeptala mu zpět."Děkuji".
Dveře Velké síně se opět otevřely dokořán,primusové a primusky vešly dovnitř,vedeni svými profesory.Ze všech stran je obklopil bouřlivý potlesk,dav se rozestoupil,aby mohli projít.
Jako první kráčeli Albus Brumbál s Pansy Parkinsonovou,druzí Minerva McGonagallová s havraspárským chlapcem,v závěsu za nimi Pomona Prýtová s mrzimorským chlapcem a čtveřici uzavírali Severus Snape s Lussy Cooperovou.

Místo obřího parketu tu stálo menší podium se zlatým stolkem,hned naproti podiu se vmžiku objevilo osm zlatavých židlí,na které se usadili profesoři se svými svěřenci a za nimi stovky dalších,obyčejných židlí,na které se usadili ostatní studenti.
Lussy se Severusem se naschvál posadili až na samý okraj.
Lussy si elegantně přehodila nohu přes nohu.
"Chtěla jste mi udělat radost a proto jste si dnes večer oblékla barvy Zmijozelu?" slyšela u svého pravého ucha tichoučký šepot a musela se usmát.Naklonila se k profesorovi a zašeptala.
"No jistě,také jste mi mohl udělat radost a obléci se do barev Nebelvíru,myslím že by na nás byl opravdu pěkný pohled"
Severusovi se nepatrně zvedly koutky,nic však už neřekl.
Profesor Brumbál se mezitím odebral ke zlatému stolku,stojícímu vprostřed podia a rozhlédl se po všech studentech.
"Tak tedy,začneme primuskou Zmijozelu,dále budeme pokračovat primusem Havraspáru,poté primusem Mrzimoru a nakonec primuskou Nebelvíru" když domluvil,přešel zpět k židli,kde seděla Pansy a nabídl jí ruku.Pansy neměla daleko ke kolapsu.Vstala a Brumbál jí odvedl ke  stolku,nechal jí tam stát a stoupl si stranou.
Lussy ani pořádně nevnímala,co Pansy říká.Fascinovala jí přítomnost profesora vedle sebe.
Na konci každého proslovu vždy alespoň zdvořile zatleskala.
Najednou jí z přemýšlení vytrhl Brumbálův hlas,říkající její jméno.Severus po jejím boku už vstal a znovu jí nabídl rámě.
Vstala,zavěsila se mu kolem paže a za bouřlivého potlesku kráčela ke stolku.
Zůstala tam stát,zatímco profesor se odebral k Brumbálovi,McGonagollové a Prýtové.
Celá Velká síň byla napnutá,celá Velká síň očekávala konečně pořádný proslov celého večera.
Lussy se po všech rozhlédla,zahlédla tváře Amy,Pierota,Daniela a především věděla,že profesor je jí na blízku,to jí dodalo odvahu.
Zhluboka se nadechla,kouzlem zesílila hlas a začala svůj proslov.

"Když mi před sedmi lety,o letních prázdninách přišel dopis z Bradavic,byla jsem ta nejšťastnější holčička na světě.Ovšem,rychle to všechno uteklo.Celý sedmý ročník se užírám myšlenkou,že to všechno brzy skončí.Celý sedmý ročník se snažím nevěnovat tomu příliš velkou pozornost,ale poslední týden se to už nedalo vydržet.
Bradavice mi budou chybět více,než cokoliv jiného,často vzpomínám na ty chvíle strávené ve zdech tohoto nádherného hradu nebo na jeho pozemcích,ale bohužel sedm let je za námi a my musíme jít dál.
Víte co mě na tom všem mrzí nejvíc?Že už se nejspíš nikdy neuvidíme všichni společně na jednom místě.Neustále se samozřejmě vyskytovaly situace,kdy mezi námi vládla mezikolejní nenávist.Víte o čem mluvím,ale teď je většina z nás už plnoletá a měli bychom si uvědomit,že teď jsme dospělí a vzájemná tolerance je jednou z věcí,které musíme pochopit,abychom mohli žít normální život.
Naše cesty se rozejdou,ale i přesto doufám,že si každý z vás občas vzpomene na naše společné roky.Obrovské díky patří našim báječným profesorům" podívala se k učitelskému stolu,všem se leskly oči "Bez vás bychom to nikdy nezvládli,pylně jste nás připravovali do života,učili se s námi po večerech i když jste nemuseli." okamžitě si vzpomněla na něj,jak jí po večerech dával soukromé hodiny Lektvarů,potřebné pro její budoucí práci.
"A samozřejmě Bradavice mají toho nejlepšího ředitele,jakého si jen mohou přát" usmála se na Brumbála.
"Budu na vás všechny vzpomínat s hlubokou úctou a až jednou moje dítě pojede do Bradavic,budu vědět,že bude v dobrých rukou."
Otřela si slzu,stékající po jejím obličeji a podívala se zpět před sebe.
"Jedna etapa končí a druhá zase začíná.Přeji vám všem úspěšný život,plný osobních i pracovních úspěchů,plný jen toho nejlepšího a doufám,že se někdy ještě setkáme".
Pozorně se zahleděla na všechny před sebou.Dívky vytahovaly kapesníky,chlapci s těží skrývaly rozpaky a lesknoucí oči.Dokonce i Zmijozel ukázal sedm let skrývanou pokoru...
"Díky vám všem za nádherných sedm let" zašeptala Lussy a nechala slzám volný průběh.

Ze všech stran se ozval ohlušující potlesk,všichni si stoupali na židle,aby zatleskali nebelvírské primusce.Zmijozelští se přidali, hlasitě křičeli a tleskali.Lussy z toho byla vyvedená z míry.Že by se koleje po takové době konečně usmířily?Neuvěřitelné...
Studenti se začali zvedat,židle opět nahradily malé stolky pro čtyři osoby.
Lussy se podívala k učitelskému stolu,zase ji tak zvláštně pozoroval.
"Děkuji slečně Cooperové za skvělý proslov,udrží se nám v paměti velice dlouho" zamrkal na ni Brumbál a předstoupil před studenty.Lussy mezitím zamířila za svými kamarády k malému stolku.
"Děkuji vám všem,nyní bude následovat závěrečný tanec,všichni so ho užijte" popřál Brumbál a odešel zpět.Mávl hůlkou,zlatý stolek a malé podium v tu ránu zmizely a nahradilo je opět obří podium,tentokrát vyzdobené ve stříbrných barvách.
Hodiny odbily půlnoc a z dáli se ozvala krásná píseň,zněla však tak blízko.
Byla to píseň od Bocelliho...Con Te Partiro.
Jakmile se ozvaly první tóny,tak Lussy ztuhla,tuto píseň opravdu nečekala,děsila ji její oslnivá krása.Ostatní studenti se začli zvedat a mířili k parketu.Lussy nebyla schopná dýchat,nebyla schopná chodit.Jen tam tak stála,u svého stolku jako solný sloup.
Nepatrně pootočila hlavou a zjistila,že Severus Snape k ní míří v celé své kráse.
Hábit vlál za ním a oči mu zářily na dálku.
Lussy se ladným krokem vydala k němu.Podíval se na ni svýma pronikavýma očima a jí se podlomila kolena.Vzal jí za ruku a mířil s ní k obřímu parketu.
"Měla jste ten nejlepší proslov,jaký jsem kdy slyšel" pronesl.
Zastavil se přímo vprostřed parketu,jednu ruku jí dal kolem pasu a druhou vsunul do jejích prstů.
Začali se pohybovat v rytmu té skvělé skladby.Nevnímali okolí,vnímali jen sami sebe a své pohyby,nespoutané pohyby,tak nespoutané jako živly.Jako oheň a voda...
Oba byli skvělí tanečnící,dávali do toho všechno,všechno čeho byli schopni.
Tančili se vším všudy,s těsnými pohyby i prvky.Udržovali mezi sebou neustále oční kontakt,zeleň hleděla do čerňi a naopak.
Byla na ně radost pohledět.
Oba se do toho tak vžili,že ani nespozorovali,že jim tleská celá Velká síň.Všichni vypadali naprosto ohroměně a spokojeně zároveň.O nejlepším tanci večera nebyl pochyb...
Když hudba přestala hrát,oba se uklonili a Velká síň přímo aplaudovala.
Lussy odešla za svými kamarády a Severus k učitelskému stolu,večer byl u konce...

"Dnešní večer je už u konce a já bych vám chtěl z celého srdce poděkovat za skvělou atmosféru,věřím,že na tento večer nikdy nezapomenete.Teď je čas odebrat se do postelí.Přeji vám všem poslední dobrou noc ve svých ložnicích."
Ze všech stran se ozvaly hlasité protesty,nikdo nechtěl skončit,nikdo nechtěl jít spát.
Po nějaké chvíli se podařilo přesvědčit Brumbála o posledním ploužáku večera.Lussy seděla u stolku se svými kamarády,když vtom zazněly první tóny písně Hero od Enriquea Iglesia.
Lussy překvapeně zvedla hlavu,tuhle písničku milovala a vždy prožívala.Z hloubi srdce si přála,aby přišel on,aby on všechny ostatní předběhl,aby on ji držel tento večer naposledy...
Pierot odešel s Amy na parket a Daniel vyzval holčinu,sedící o dva stolky dál.
Lussy se zmocnila divná nálada,měla chuť odtamtud okamžitě odejít,zvedla se tedy a pozvolna zamířila ke dveřím Velké síně.Když byla skoro u nich,zastavila se a zhluboka se nadechla,text písně se jí vrýval do mozku jako nůž.
Najednou ucítila na svém rameni teplý dotek něčí dlaně,otočila hlavu a před sebou spatřila jeho,Severuse Snapea.
"Věnujete mi dnes svůj poslední tanec?" zeptal se a nespouštěl z ní oči.
"S radostí" zašeptala a vydala se s ním na parket.
Vzal jí kolem pasu a svou dlaň vložil do té její.Začali se pohybovat v rytmu písně,Lussy mu položila hlavu na rameno a zavřela oči.Vnímala jen jeho a nádherné tóny,vnímala jeho intenzivní vůňi máty a peprmintu,která jí omámila mysl a smysly.
Lussy si užívala každičkou vteřinu tohoto vzácného tance.
"Tančíte skvěle,dlouho jsem si s nikým tak dobře nezatančil jako s vámi na Bocelliho"
Pohlédla mu zpříma do očí,zrcadlil se v nich její odraz...
"Děkuji vám,ani já jsem si dlouho s nikým tanec tak moc neužila jako s vámi" odvětila.
Když píseň skončila,Brumbál všechny nekompromisně poslal do postelí s tím,že je další den čeká úplně poslední rozloučení a že by tedy měli být čilí a při smyslech.

Tu noc Lussy dost přemýšlela,o sobě,o profesorovi,o zítřejším odjezdu,o své budoucí práci,nakonec jí to všechno zmohlo a ona se propadala do hlubin spánku.Někam tam,kde roste máta a je cítit peprmint...

Katysa

Con Te Partiro-Andrea Bocelli



Hero-Enrique Iglesias: i s českým překladem

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 30. prosince 2010 v 18:38 | Reagovat

jj úžasná kapitolka tie ich spoločné tance boli wážne skwelé a taktiež mala krássny prejaw...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama