KYHU 7.kapitola - O dva roky později

13. prosince 2010 v 20:58 | Katysa

O dva roky později

Lussy Cooperové bylo sedmnáct let,právě seděla na okenní římse v dívčí ložnici bradavického hradu zcela sama a přemýšlela.Přemýšlela o sobě.Letos je tu naposledy.Letos končí svůj studentský život.Letos uzavírá velkou kapitolu svého života....už je plnoletá.
Tuto nepříjemnou skutečnost si v poslední době uvědomovala čím dál tím častěji.
Byla schopná celý den sedět u okna,pozorovat krásy bradavických pozemků a vzpomínat na chvíle strávené ve zdech toho hradu.Po tváří jí zase stékaly slzy.
"Já odsud nechci" zašeptala do ticha."Už pouhý týden" pomyslela si.
"Ale pořád ještě zbývá slavnostní ples a rozloučení" utěšovala se.Vzápětí si ale vzpomněla na něj.Na jeho temné oči a slzy se jí zase spustily proudem.Sklopila hlavu.
Byla ráda za to,že tu může sedět a o všem přemýšlet.Byla ráda,že už má zkoušky za sebou.Byla ráda,že má poslední týden už volno.
Spustila nohy z okenní římsy,naposledy se podívala na pozemky a zamířila do koupelny.
Jako už tolikrát se lehce namalovala,rozpustila vlasy a zamířila do společenské místnosti.Nikdo tu nebyl.Ostatní ročníky měly ještě vyučování a většina studentů sedmého ročníku využila krásného letního počasí a zamířila tak na pozemky či k jezeru.Amy s Pierotem trvali na tom,aby šla s nimi,ale ona nechtěla.Chtěla být prostě sama a vyplakávat ze sebe všechnu bolest.Všechnu bolest,kterou cítila už od začátku sedmého ročníku.Nikdy nevěřila,že by to mohlo vůbec přijít,že by to mohlo někdy vůbec skončit.A teď to má tady.Povzdechla si a rozhodla se,že si zajde na procházku celým hradem.
Vyšla otvorem v podobizně a vydala se napříč jejím druhým domovem.
Cestou narážela na hrstku svých přátel z jiných kolejí,na duchy a dokonce i na Protivu.Se smutkem v očích si je prohlížela.Už nikdy je neuvidí všechny pohromadě.Už nikdy...
Jak tak kráčela liduprázdnými chodbami,zastavovala se u každého obrazu,u každého brnění,u každého gobelínu."Tolik mi to bude chybět" pomyslela si v duchu.
Zamířila dolů do sklepení,kráčela majestátně tou temnou chodbou jakoby to bylo naposledy.Vychutnávala si to.Opřela se o chladnou zeď a zhluboka dýchala."Už nikdy více tudy nepůjdu,už nikdy ho za těmi dveřmi neuvidím stát...už nikdy" zašeptala.
Se slzami v očích se vytratila a zamířila do druhého patra.Její krok byl vyrovnaný,kráčela s hlavou pozvednutou vysoko,vlasy jí vlály a ona si vychutnávala pohled na vše kolem sebe.
A najednou se ozvaly kroky...někdo vystupoval po schodech přímo proti ní.Nevěděla,proč si to myslí,nevěděla z čeho usoudila,že je to on.Prostě se najednou vynořil dva metry naproti ní.Havraní vlasy mu spadaly přes obličej,temné oči zářily na dálku a jeho hábit vlál za ním.
Nezastavila se,sebevědomě kráčela dál.
"Dobré ráno pane profesore" pozdravila Lussy.
"Dobré ráno slečno Cooperová" oplatil jí.
"Co tu děláte,když je venku tak hezky?" optal se profesor.
"Naposledy si užívám krásy bradavického hradu" vysvětlila.
Snape jen přikývl,pronikal do jejich zářivě zelených očí.

"Je vám dobře slečno?" zeptal se.
Lussy nebyla schopná odpovědět.Jen tam tak stála.Ať chtěla nebo ne,znovu ucítila na své tváři horkou slzu.Už se na něj nechtěla dívat.Už nemohla.Už na to prostě neměla sílu.
"Promiňte" zašeptala a rozeběhla se pryč.Profesora nechala daleko za sebou.Ani nevěděla,jak dlouho běžela.Zastavila se až když jí začalo píchat v boku.Osušila si obličej a zhluboka oddechovala.Za chvíli se jí dech pomalu zklidnil a Lussy šla znovu do společenské místnosti.
Vyšlapala nahoru po točitých schodech,otevřela dveře do své ložnice,svalila se na postel a schoulila se znovu do klubíčka.Usnula...

Temné oči,všude jen ony...ty temné oči

Ze spánku ji probudil až čísi hlas.
"Lussy,Lussy vstávej"
Otevřela oči a spatřila,jak se nad ní sklání Amy.
"Kolik je hodin?" optala se Lussy rozespale.
"Za patnáct minut bude večeře.Brumbál chtěl,abychom se tam sešly všichni najednou,od prvních až po sedmých ročníků.Chce nám nejspíš něco důležitého říct." vysvětlila Amy.
"Oh,aha...díky,že jsi mě vzbudila" poděkovala Lussy.
"Nemáš zač" mrkla na ni Amy.
"Mimochodem,nerada to řikám,ale vypadáš hrozně,je ti dobře? zeptala se Amy s obavami v očích.
"Ale jo,je mi fajn" povzdechla si Lussy.
Amy se na ní chvíli jen nepřesvědčeně dívala a pak řekla "Tak si pospěš,za chvíli musíme jít"
"Jo jasně,jen si skočím do koupelny" oznámila Lussy.

Vstala,protáhla se a zamířila do koupelny.Opravdu vypadala strašně.Byla celá pobledlá,měla viditelné kruhy pod očima a nebylo jí zrovna dobře,jen to nechtěla říkat před Amy.
Znovu se lehce namalovala,čímž zakryla nezdravou barvu své pleti a kruhy,vlasy si stáhla do culíku a zavovala na Amy.

Za deset minut už obě seděly ve Velké síni u nebelvírského stolu a čekaly až se objeví jídlo.
Albus Brumbál najednou vstal a prohlásil "Než začneme všichni hodovat,rád bych poprosil sedmé ročníky,aby tu po večeři zůstaly" usmál se na celou Velkou síň.
"Děkuji.
Na stolech se vmžiku objevilo jídlo.Lussy se chtělo zvracet.Na jídlo neměla ani pomyšlení.Celou večeři strávila tím,že pozorovala své spolužáky.Pohled jí zabloudil i k učitelskému stolu.Jeho temné oči ji opět pozorovaly.Chvíli se tak na sebě dívaly,dokud Brumbál znovu nepovstal.

"Všechny ročníky,kromě sedmých teď poprosím,aby odešly"
Ozvalo se šoupání židlí a většina studentů se dala na odchod.
Brumbál počkal,až odejdou a pokračoval.
"Jak jistě víte,naše škola se už několik let těší tradici závěrečného plesu a následného rozloučení se sedmými ročníky"
Při této větě poskočilo Lussy srdce.
"Tak tedy,ples se uskuteční večer před odjezdem ze školy a slavnostní rozloučení bude hned v den odjezdu" odmlčel se Brumbál a rozhlédl se po celé Velké síni.
"Co se týče výběru partnera a partnerky tak máte samozřejmě volnou ruku.Vy všichni,co tu teď sedíte,jste spolu studovali sedm let tady v Bradavicích.Jsem si jist,že každý z vás si někoho najde"
"A poslední věc,všem primusům a primuskám příjde v co nejbližší době vzkaz" domluvil Brumbál a šibalsky mrkl.
"To jsem teda zvědavá,co to bude za vzkaz" podivila se Lussy v duchu."Je dost užitečné být primuskou" usmála se.
"Tak a to je vše,doufám,že si to společně užijeme,přeji vám dobrou noc a pěkný zbytek týdne" popřál jim Brumbál.

Od všech stolů se zvedaly studenti.Někteří měly smutnou tvář.Některým se leskly oči.Ale nikdo nevypadal šťastně či spokojeně.Bylo vidět,že studium v Bradavicích jim bude chybět stejně jako Lussy.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 14. prosince 2010 v 18:40 | Reagovat

jj no tak toto bola taká smutná kapitolka...

2 Katysa Katysa | E-mail | Web | 15. prosince 2010 v 14:54 | Reagovat

jj,taky by mě mrzelo odjet z Bradavic :D

3 Lussnape Lussnape | Web | 15. prosince 2010 v 18:57 | Reagovat

ano byla smutná ale těším se na další kapitolu, věřím, že se jí nálada zase zlepší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama