KYHU 6. kapitola - Teplý dotek

10. prosince 2010 v 22:00 | Katysa

Lussy se probudila a na tvářích jí štípaly slzy.Podívala se na polštář,byl celý mokrý...celou noc brečela,i ze snu.
"Panebože, kolik je hodin?" pomyslela si. Prudce odhrnula závěsy kolem své postele a s hrůzou zjistila,že je v dívčí ložnici úplně sama.Vyskočila na nohy,načež se chytila za hlavu.Od včerejších událostí jí bolela,jako by v ní měla kus střepu.
Nevěděla co si počít,nejspíš zaspala.Najednou spatřila na svém nočním stolku papírek,který tam ještě předešlý den určitě nebyl.Vztáhla po něm ruku a dala se do čtení.

Slečno Cooperová,
vzhledem k tomu,co se včera večer stalo jste dnes uvolněna z výuky.
Až se budete cítit,navštivte prosím pana ředitele.Očekává Vás.
Heslo je "citronová čokoláda".
Pátým ročníkům,co byli u toho,jak jste se vrátila jsem zakázala o tom někde hovořit.Pohrozila jsem jim Odhalovacím kouzlem.Mělo by to zůstat v utajení.
Doufám,že si plně odpočinete a naberete síly.

prof. Minerva McGonagollová

Lussy si oddechla,nechtělo se jí nic dělat.Nejraději by celý den strávila u profesora a starala se o něj.
Znovu padla na postel,schoulila se do klubíčka a přemýšlela.Dlouho to nevydržela.Vstala,oblékla se a celá sladěna do černého se odebrala do koupelny,podívala se do zrdcadla.Odraz jí samotné jí ani nepřekvapil.Spatřila unavenou smutnou dívku se zarudlýma očima.
Opláchla si obličej,vyčistila zuby,učesala si vlasy,opět je nechala volně spadat až pod svá ramena,lehce se namalovala,konečně byla hotová.Vyšla z koupelny,po točitém schodišti dolů.Zastavila se a podívala se po celé společenské místnosti.Hradní skřítkové tu včerejší oslaveneckou spoušť už naštěstí uklidili.Zamířila k nejměkčímu křeslu a dívala se z okna.Všude byl klid a ticho...milovala toto místo.
Podívala se na své náramkové hodinky a zjistila,že je 08:00.
"Měla bych jít za Brumbálem" povzdechla si.
Vstala,prolezla otvorem v podobizně a mířila k ředitelově pracovně.Zastavila se u velkého kamenného chrliče a pronesla "citronová čokoláda".Chrlič uskočil stranou,objevily se točité schody a Lussy šlapala nahoru.
Zastavila se před dveřmi s bronzovým klepadlem.Zevnitř se nic neozývalo.Zaklepala a vstoupila.
Ředitel stál u okna a pozoroval slunečnou oblohu.
"Dobré ráno pane řediteli" pozdravila Lussy.
"Dobré ráno slečno Cooperová"
Chvíli tam tak rozpačitě stála,než se Brumbál konečně rozhodl otočit se k ní.
Přešel za svůj stůl,posadil se do křesla,sepjal ruce jako by se modlil a upřeně ji pozoroval.
"Posaďte se prosím" vyzval ji.
Lussy se posadila naproti němu a čekala.
"Profesorka McGonagollová mě ještě včera večer obeznámila se situací.Nechci po vás,abyste mi to zopakovala.Věřím,že to musel být hrozný šok a nechci,abyste ho musela prožít ještě jednou.Chci vám pouze hluboce poděkovat,nebýt vás.Severus by tu už nebyl."
Lussy jen přikývla a cítila,jak se jí slzy zase derou na povrch.
"Jen bych vás chtěl poprosit slečno Cooperová" odmlčel se Brumbál.
"Neříkejte to nikomu jinému,ví to polovina pátého ročníku a to opravdu stačí".
Lussy se zatvářila provinile a špitla "Omlouvám se pane řediteli".
"Není třeba se omlouvat slečno Cooperová,to je v pořádku,s profesorkou McGonagollovou jsme to vyřešili" odvětil Brumbál.
Lussy jen sklopila zrak a zarytě mlčela.Ta dívka jindy plná elánu se cítila strašně a seděla v křesle jako hromádka neštěstí.
Věděla,že si ji ředitel zkoumavě prohlíží svýma jasně modrýma očima.Nepodívala se na něj.
"Myslím,že máte právo vědět,proč se to stalo a proč jste svého profesora našla v takovém stavu" řekl najednou Brumbál.
Lussy se na něj překvapeně podívala a pozorně poslouchala.
"Ale ne dnes...jednou se to určitě dozvíte,jednou příjde ten správný čas" řekl v klidu Brumbál.
"Cože?" vykoktala Lussy."Dnes ne?" otázala se zmateně.
"Ne,dnes ne..." odvětil Brumbál.
"Dobře" řekla trochu podrážděně Lussy."V tom případě tu nejsem už nic platná,půjdu,nashledanou" vstala a mířila ke dvěřím.
Na jazyku ji však pálila ještě jedna otázka.Tak se tedy chtěla zeptat."Pane...?"
"Ano slečno Cooperová,můžete ho navštívit" řekl s úsměvem Brumbál ještě dřív než mu položila otázku.
Lussy se na něj také usmála,zavřela za sebou dveře a seběhla po točitých schodech dolů.
Namířila si to rovnou na ošetřovnu,na jednu stranu šťastná,že může jít za profesorem,na druhou stranu ale zmatená..."Proč jsem ho takhle našla?" divila se stále v duchu.
Zabočila za roh a před ní se konečně objevily dveře vedoucí na ošetřovnu.Zhluboka se nadechla a vstoupila.Na ošetřovně byl pouze jeden jediný pacient.Když ho tam viděla ležet,znovu ucítila horkou slzu na tváři.
Madame Pomfreová právě vyšla ze své kanceláře s náručí plnou obvazů a překvapeně se zastavila.
"Dobré ráno" pozdravila Lussy.
"Dobré ráno slečno Cooperová,jdete za profesorem?Očividně ano,tak vás nebudu rušit" usmála se na ní léčitelka.
"Děkuji" oplatila jí s úsměvem Lussy.
Madame Pomfreyová položila na stolek vedle profesora obvazy a zamířila do své kanceláře.
"Mohu to udělat?" zeptala se jí ještě Lussy s prosebným pohledem a ukázala přitom na obvazy.
"Ale no jistě" usmála se léčitelka a zavřela za sebou dveře kanceláře.
Lussy přistoupila k profesorově posteli a smutně se na něj podívala.Spal...
Vypadal při tom tak uvolněně.
Přitáhla si k němu židli,sedla si a chvíli ho upřeně pozorovala.
Po chvíli si uvědomila,že by to už déle nezvládla a tak raději popadla obvazy,dala pryč ty staré a v tom se jí naskytl pohled na ránu.Nebylo to tak hrozné jak se obávala,rozhodně se to bude rychle hojit.
Opatrně mu namazala ránu hojivou mastí a obvázala ji.Při své práce byla velice pečlivá.Věděla,že by to tak chtěl.Když skončila,staré obvazy dala na stolek,usedla znovu na židly,ruku si položila na matraci profesorovy postele a napsala madame Pomfreyové krátký dopis,ve kterém jí sdělila,že se o profesora postarala.
Dlouhé černé vlasy jí spadaly až po pas.Zelené oči jezdily po pergamenu.A najednou to ucítila.Teplý dotek na své levé dlani.
Pootočila hlavou a pohled jí utkvěl na profesorovi.
"Už delší dobu vás pozoruji Cooperová" ušklíbl se profesor stále držíc její dlaň.
"Dala jste si vážně záležet".
"Děkuji" usmála se na něj a vychutnávala si teplo jeho ruky.
"Ne...omyl,to já jsem ten,kdo by tu měl poděkovat" upřeně se na ní podíval.
"Já..eh" zasekla se Lussy.
"Bez vás bych tu už nebyl" zašeptal.
Temno jeho očí jí pronikalo do každé části jejího těla a ona se zmohla jen na úsměv,prostě nebyla schopná slov.
"Já jsem se vám vlastně chtěla jít omluvit a poděkovat za ty lektvary". vysvětlila Lussy.
"Zachovala jsem se strašně a moc se omlouvám" sklopila zrak.
"To je v pořádku,vaše slušnost vás dovedla až ke mně" nespustil z ní oči.
Stále jí držel za ruku,bylo to tak zvláštní,tak intenzivní...
"Kdy vás už pustí?" optala se Lussy.
"Počítám tak za dva dny,je tu hrozná nuda" postěžoval si.
"Můžu vám donést nějaké knihy jestli chcete" navrhla Lussy a přitom nepatrně zčervenala.
Snape se na ni podíval zkoumavým pohledem a pronesl"No dobrá,jistě máte nějaké knížky o lektvarech jak vás tak znám,mohla byste mi nějakou přinést,rád si počtu"
"To nebude problém pane profesore" usmála se Lussy.

***
Když o několik minut později opouštěla ošetřovnu,byla šťastná...nejen,že je profesor v pořádku,ale hlavně,že jí to všechno už odpustil.
Ten večer si odešla brzy lehnout...vychutnávala si hřejivý pocit štěstí,tak hřejivý jako jeho dlaň.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lussnape Lussnape | Web | 12. prosince 2010 v 14:52 | Reagovat

Je úžasná Katy ten dotek...no kouzelné :) už se těším na další kapitolu.

2 Katysa Katysa | E-mail | Web | 12. prosince 2010 v 18:45 | Reagovat

Díky zlato ♥ :)

3 Casion Casion | Web | 13. prosince 2010 v 12:18 | Reagovat

skwelá časť!!! Som rada, že Severus sa už prebral a je w poriadku :D tá náwštewa bol super =D

4 Katysa Katysa | E-mail | Web | 13. prosince 2010 v 18:25 | Reagovat

děkuju moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama