KYHU 5. kapitola - V tu pravou chvíli

8. prosince 2010 v 21:22 | Katysa

Lussy Cooperová se podívala na hodinky a pronesla "Myslím,že už je čas Amy" mrkla na svou kamarádku.
"Tak jo,půjdeme" usmála se šťastně Amy.
Obě vyběhly do dívčích ložnic pro svá košťata a za hlasitého potlesku a burácení prosvištěly společenskou místnosti hemžící se studenty v barvách Nebelvíru.
"Hodně štěstí" slyšely za sebou ještě.
Vyběhli na školní pozemky zalité sluncem a kráčely do nebelvírské šatny,kde už na ně čekal zbytek týmu včetně Pierota.
"Kde se loudáte vy dvě" zazubil se na ně Pierot.
Lussy na něj jen vyplázla jazyk a rychle se převlékla do famfrpálového hábitu.
Když byla hotová,obrátila se k celému týmu a řekla "Tak,jak už všichni víte,je to poslední famfrpálový zápas této sezony,proti Zmijozelu což je ještě větší důvod k vítězství,očekávám od vás všech jen to nejlepší,vím moc dobře jak všichni hrajete,jsme sehraný tým,všechno nám funguje a máme skvělé hráče." povzbudivě se usmála na své svěřence.

"A také skvělého kapitána" usmál se na svou sestru Pierot.
Ostatní hlasitě přitakali.
"Díky vám všem" mrkla na ně.
"Tak jo Nebelvíre,jdeme si pro vítězství" zaburácela Lussy.
Odpovědí jí bylo zavýsknutí ostatních z týmu.
Všech sedm hráčů nasedlo na košťata,jako šipky vyletěly ze šatny a kroužili kolem celého hřiště za doprovodu burácivého jekotu,potlesku a pískotu zmijozelských.
Seřadili se každý ve svém postavení a čekali na hvízd píšťalky madame Hoochové.
Ozvalo se písknutí a čtrnáct hráčů se vzneslo k modré obloze bez mráčku.
Zápas komentoval jako už tolikrát Lee Jordan,její nebelvírský spolužák a hrozný vtipálek.

Lussy vyletěla výš než všichni ostatní a rozhlížela se,jestli neuvidí Zlatonku.

"Všichni už jsou ve vzduchu a zápas Nebelvír proti Zmijozelu může začít" ozval se hlas Leeho.
"Rozprašte ty ubohé nicky Cooperová!" zakřičel Lee do kouzelného mikrofonu,načež si vysloužil políček od profesorky McGonagollové.
Lussy se musela hlasitě zasmát.
Její chvilková nepozornost se jí málem vymstila,když se pod ní ozval posměšný hlas zmijozelského odrážeče Andrewa Packeta "Jaký je to tam nahoře?" Lussy neměla ani náladu,ani čas mu odpovědět.Jen taktak se totiž vyhnula černému Potlouku který na ní poslal.
"Dávej pozor" křikl na ni Pierot ve vzduchu,rozpřáhl se odrážečskou holí a Potlouk poslal zpět k Packetovi.
Packet to dostal přímo do prsou a v bezvědomí se sesul na celou násadu svého koštěte.
"No nazdar,tohle bude krvelačný zápas" řekla si Lussy sama pro sebe a také že měla pravdu.
Hrálo se tvrději než kdy jindy.Tolik faulů madame Hoochová ještě nepískala.Byla rozčilením celá bez sebe.
"110 ku 80 pro Nebelvír" hlásal Lee po dvaceti minutách hry.
"To je soda co Zmijozele?" šklebil se posměšně Lee.
"Jordane!"
"Všechno v pořádku paní profesorko,jen jsem tomu chtěl dát trošku šťávy" hájil se Lee.

Za tu dobu Lussy neviděla Zlatonku ještě ani jednou.Neustále se pro jistotu koukala po zmijozelském chytači,zdálo se ale,že ani ten netuší kde by Zlatonka mohla být.
Jak tak létala kolem hřiště,předvedla několik složitých manévrů hodných světové úrovni aby se vyhnula Potloukům.

"Teda Cooperová,ty mě nepřestáváš udivovat" smál se Lee.
Lussy mu to oplatila veselým úšklebkem a pokračovala v honbě za Zlatonkou..

A náhle to Lussy spatřila.Zlatý záblesk u třetí nebelvírské brankové tyče.Nekoukala se kolem sebe,nevnímala ani pískot ani potlesk.Jen se tak hnala za tím malinkým zlatavým míčkem.Úspěšně se vyhnula Potlouku a natáhla ruku.
"Ještě,ještě kousek"zašeptala a vší silou se napnula.

Pěvně sevřela prsty kolem okřídleného míčku a vykřikla."Mám jí".

"A COOPEROVÁ CHYTILA ZLATONKU" křičel do mikrofonu Lee Jordan
"NEBELVÍR VYHRÁL VY HROMADO HNOJE" burácel.
Profesorka McGonagollová byla tak dojatá,že Leemu dokonce zapomněla vynadat.
Mezitím se Lussy snesla z koštěte,ostatní hráči také,všichni se shlukli dohromady a hlasitě oslavovali.
Bylo po všem.Nebelvír vyhrál.
"Panebožé" hulákala Amy
Všichni se objímali a Pierot konečně udělal ten krok,který ho už tolik dní soužil.
Obejmul Amy a sevřel jí v lehkém polibku.
"No konečně brácha" zakřičela Lussy celá šťastná.
Amy vypadala vyvedená z míry,ale byla nadmíru šťastná.Pierot se jí už delší dobu líbil.
Lussy se k oběma rozeběhla a objala je.
Všichni na tribunách i kolem aplaudovali.
Byl to zkrátka vydařený den.
Lussy ani pořádně nevěděla kdo jí poplácává po zádech,ani kdo jí gratuluje.
Najednou jí vyzvedli něčí ruce nahoru a ona se ocitla na rukou davu,valícího se do hradu.Celá rozesmátá se rozhlédla kolem a spatřila Leeho pošklebujícího se zmijozelským,dojatou profesorku McGonagallovou,rozesmáté členy nebelvírského týmu.
Bylo tu tolik šťastných tváří.

***
Ten večer bylo v nebelvírské společenské místnosti dost rušno.Profesorka McGonagallová se ani neobtěžovala nebelvírské napomínat či zahánět je do postelí.Věděla,že by to k ničemu nevedlo.
Kolem sedmé večer se Lussy nenápadně vytratila ze společenské místnosti,kde byla hlava na hlavě.
Prolezla otvorem ven,opřela se o studenou kamennou zeď a zhluboka dýchala.
Už od rána chtěla zajít za profesorem Lektvarů a za všechno se mu omluvit a poděkovat.
Pomalu se tedy vydala po schodech dolů a zamířila do temné chodby,vedoucí do učebny.Naprosto klidná zaklepala na dveře a čekala na vyzvání.Nic se neozývalo.Zkusila to tedy ještě jednou.
"Že by tam nebyl?" podivila se v duchu. "To není možné,vždyť je tu každý večer".
Zaklepala tedy ještě jednou,ale ani tentokrát nic.Potichu otevřela dveře a hrůzou málem zaječela.
Profesor ležel na zemi v kaluži krve a byl očividně na pokraji svých sil.
"Proboha" zakvílela Lussy.Na nic nečekala,přiskočila k němu.Z hluboké tržné rány na boku se mu valila krev.Klekla si vedle něj,sundala mu zkrvavený hábit,rozepnula mu košili a opatrně mu kontrolovala tep.
"Pane...pane profesore" šeptala se slzami v očích.
Jeho ruka jí chytla za hábit,přitáhla si jí blíž k sobě,něco chtěl zašeptat...ale vzápětí povolila a profesor upadl do bezvědomí.

O těchto prázdninách měla Lussy brigádu u sv.Munga a tak na nic nečekala a dala se hned do práce.
Jedním složitým kouzlem zastavila krev.Rozeběhla se ke skříňce s lektvary a vyndala Zacelující lektvar.Spěchala zpět k profesorovi a na ránu mu opatrně pokapala 3 kapky Zacelujícího lektvaru.
"To bych měla" řekla si v duchu.
Lussy si jedním pohybem sundala vlastní hábit,přehodila ho přes profesora a ve vzduchu vykouzlila nosítka.
Se značnými obtížemi na ně profesora naložila,
"To bude dobré profesore,hlavně to vydržte" vzlykala a hladila ho po vlasech.

"Wingardium leviosa" pronesla.Nosítka se vznesla do vzduchu i s profesorovým tělem.Vyběhla ze sklepení a utíkala co jí nohy stačily na ošetřovnu.
Madame Pomreyová byla vzhůru a právě se starala o nějakého nemocného třeťáka když na ošetřovnu vtrhla Lussy.
"Slečno Cooperová,víte že..." madame Pomfreyová se zastavila v půli věty s otevřenými ústy.
"Proboha co se stalo?" zděsila se.
"Já,totiž,chtěla jsem za ním zajít a když jsem zaklepala nic se neozývalo,tak jsem vešla a viděla ho s hlubokou tržnou ránou na boku,ze které se valila krev a je v bezvědomí" chrlila ze sebe Lussy namáhavě oddechující.
"Krvácení jsem zastavila a zacelila ránu" řekla překotně.
"Položte ho sem!" nakázala madame Pomfreyová.
Společnými silami profesora naložily na postel.
Léčitelka ho zkontrolovala,zařídila vše potřebné,na nepěkně vypadající bok mu dala hojivou mast,na kterou dala obklad ze švábých oček a po deseti mučivých minutách si otřela pot z čela.
"Kde jste se to naučila?" optala se madame Pomfreyová když bylo po všem a profesor v bezpečí ležel na posteli.
"O prázdninách,u sv.Munga,měla jsem tam brigádu" vysvětlila Lussy opírajíc se o zeď.
"Nechcete Uklidňující lektvar?" zeptala se léčitelka.
"Ne,díky,to bude dobré" poděkovala Lussy.

"Bude v pořádku?" optala se s obavami v očích.
"Díky vaší bleskurychlé reakci ano slečno Cooperová,kdyby jste nepřišla,vykrvácel by,pár dní si tu sice pobude,ale to nevadí,alespoň si odpočine" usmála se na ní léčitelka.
Lussy ani nebyla schopná pořádně dýchat.V duchu se děsila toho,co by bylo,kdyby nepřišla.Co by bylo,kdyby nepřišla v tu pravou chvíli...
Jen velice nerada opouštěla ošetřovnu.Chtěla být u něj,dohlížet na něj celou noc,starat se o něj,ale madame Pomfreyová jí odtamtud vyhnala s jasným rozkazem: odpočinout si.
Nohy se jí pletly,nebyla s to chodit.Ani nevěděla jak došla k Buclaté dámě,řekla jí skoro šeptem heslo a prolezla dovnitř.
Když jí viděli,rázem všichni zmlkli.Lussy se začalo všechno točit před očima.Barvy se rozmazávaly,nohy jí neposlouchali a ona padala k zemi.
Někdo jí ještě stačil zachytit,slyšela kolem sebe jen výkřiky.
"Dojděte pro profesorku McGonagallovou" křičel někdo.

Někdo jí položil na křeslo a konejšil jí.
"To bude v pořádku sestřičko,copak ti je" Pierotovi se leskly oči.V tak hrozném stavu svou sestru ještě neviděl.
Za chvíli dorazila i profesorka McGonagollová ve svém kostkovaném županu.
Lussy se mezitím částečně probrala,shlíželo na ní tolik ustaraných tváří.
"Co se stalo slečno Cooperová?" optala se s obavami profesorka.
Lussy popadla dech a začala vyprávět vše co se stalo od doby,kdy odešla ze společenské místnosti.
"Panebože" zašeptala vyděšeně profesorka.
"Dám vědět ostatním členům profesorkého sboru a vy si jděte lehnout,všichni!" rozkázala profesorka.
Všichni se odebrali na kutě,dole zůstala jen profesorka McGonagollová s Lussy,Pierotem a Amy.
"Bude potřeba to říci řediteli,dám mu vědět,že se u něj zítra stavíte"
"Dobře" zašeptala Lussy.
"A teď už si potřebujete odpočinout slečno Cooperová,po tom všem si to zasloužíte"
Bratr jí opět vzal do náruče a odebral se s ní po schodech až do dívčích ložnic.
Opatrně jí položil na postel,pohladil po vlasech a tiše odešel.

Lussy usnula hned,úplným vyčerpáním...provázely jí ještě noční můry,všude krev...jeho dech


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lussnape Lussnape | Web | 8. prosince 2010 v 21:38 | Reagovat

Dokonalost sama ale musím přiznat, že jsem se o Severuse bála... :)

2 Casion Casion | Web | 9. prosince 2010 v 21:00 | Reagovat

jj no páni chudák Severus, som rada, že to stihla... by som neprežila, keby sa mu niečo stalo... a inak metlobalowý zápas bol pekný :D

3 Katysa Katysa | E-mail | Web | 10. prosince 2010 v 15:33 | Reagovat

:) díky holky!

4 Vanelka Vanelka | E-mail | 16. března 2011 v 18:44 | Reagovat

Mi upe srdce bušilo jak sem to četla :d

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama