KYHU 3.kapitola - Ukradený lektvar

7. prosince 2010 v 10:13 | Katysa

Slunce krásně hřálo a dvě mladé dívky se procházely po bradavických školních pozemcích.
"Tak povídej Amy, copak jsi mi chtěla?" otázala se černovláska.
Amy se začaly po obličeji kutálet slzy velikosti hrachu.
"Udělala jsem hroznou hloupost Lussy," naříkala.
Lussy ji vzala kolem ramen a snažila se ji utěšit.
"Ale prosímtě, určitě to nebude tak zlé, povídej..." pobídla ji.
Lussy chtěla, aby to vyznělo bezstarostně, ale v duchu byla vyděšená. Svou kamarádku znala už pět let a za tu dobu ji viděla plakat jen jednou, když se dozvěděla, že jí zemřel dědeček.
"Já...já jsem mu ukradla Léčitelský lektvar," brečela Amy.
"Cože? Komu jako?" podivila se Lussy.
"No Snapeovi přece!" zakvílela.
"Cože?!" zhrozila se Lussy. "Ale proč proboha?"
"Já jsem ho potřebovala, kvů...kvůli mamince. Začala být těžce nemocná a ke svatému Mungovi nechce. Vždyť víš, ten lektvar je hrozně náročný. Ještě jsme ho ani nebrali."
Amy sebou žuchla do trávy, zabořila dlaně do obličeje a bylo slyšet jen její mučivé vzlyky.
"Proč jsi třeba neřekla mně? Já bych se ti ho pokusila namíchat."
Lussy vypadala naprosto zoufale.
"Je hrozně těž...těžký, myslela jsem, že ani ty ho nezvládneš," odpověděla.
"Co budu dělat...?" zašeptala s hrůzou v očích.
"To...to se určitě nějak vyřeší. Snape se to nemusí ani dozvědět," uklidňovala ji Lussy.
"Ale prosímtě, ovládá skvěle nitrozpyt a mně vůbec nejde nitrobrana. Dozví se to hned," ozvala se smutně Amy.
"Tak tě budu učit!" rozhodla se Lussy.
V nitrobraně byla Lussy velemistryní stejně jako v nitrozpytu. Ovládala je už od svých jedenácti let.
"Nemá to cenu. Jsem v tom naprostý dřevo, nezvládla bych to, radši půjdu a narovinu se přiznám," protestovala sklesle.
"Příliš rychle se vzdáváš!" nazlobila se Lussy. "Však my něco vymyslíme!"
Lussy nevěděla jak jinak svou kamarádku utěšit.
"Víš co? Nech to na mě," zamyslela se Lussy. "Prostě mi věř a příliš se tím nezabývej," dodala.
Amy se zamračila, ale nakonec souhlasila. "Tak tedy dobře, budu ti věřit."
Lussy se na ní povzbudivě usmála a v hlavě se jí pomalu ale jistě rodil plán. Půjde za Snapem sama a nějak šetrně mu to řekne. Připadalo jí, že jí má profesor poněkud raději, než všechny Nebelvíry dohromady.

Obě se tedy vydaly zpět do hradu, ponořeny každá do svých myšlenek.

Den uplynul jako voda a Lussy už měla celý plán promyšlený. Seděla ve společenské místnosti v nejlepším křesle hned u krbu a čekala na to, až bude ten správný čas. Amy si už odešla lehnout, protože jí nebylo zrovna dobře.
Aby se Lussy nějak zabavila a aby zahnala chmury, četla si knížku o lektvarech.
Bylo za deset šest a byl nejvyšší čas vstát a vyrazit vstříc osudu. Když mířila dolů do sklepení nikoho nepotkala a byla za to ráda. Nepotřebovala si nadělat problémy. Právě procházela temnou chodbou vedoucí přímo do sklepení. Milovala ji a cítila se tu v bezpečí. Ráda tudy procházela, možná proto, že za těmi tmavými dveřmi vždy čekal on...
Zhluboka se nadechla a zaklepala.
Zevnitř se ozvalo zavrčení: "Dále."
Sebrala veškerou svou odvahu a otevřela. Profesor Snape seděl u svého stolu. Havraní vlasy mu padaly přes obličej a právě opravoval nějaké eseje. Tvářil se u toho kysele jako vždy.
"Dobrý večer pane profesore." Lussy se snažila o to, aby se jí netřásl hlas, kupodivu úspěšně.
Snape se až po chvíli podíval, kdo přišel.
"Slečno Cooperová, co tu děláte? Pokud si vzpomínám, nemáte dnes žádný školní trest," odpověděl s nadzvednutým obočím Snape.
"To musím mít nějaký školní trest abych s vámi mohla mluvit?" ohradila se Lussy.
"Nebuďte drzá," zavrčel Snape.
Lussy už už chtěla něco namítnout, ale nakonec si to rozmyslela a rozhodla se, že přejde rovnou k věci.
"Musím vám něco říct pane, jde o...o mou kamarádku Amy, je to hrozně důležité." Lussy si byla čím dál tím nejistější.
Snape protentokrát povytáhl obě obočí. "O slečnu Edinbergovou?" zeptal se s překvapením.
"Ano, přesně o tu," odpověděla Lussy.
Snape nic neříkal a Lussy tedy pokračovala.
"Já...eh, no, totiž...jde o, eh...ona"
"Slečno Cooperová,mohla byste se laskavě vymáčknout? Nemám na vás celou noc," zavrčel podrážděně Snape.
"Samozřejmě," pípla Lussy.
Teď hluboce litovala toho, že tu stojí. Odvaha jí opustila na míle daleko.

"Jde o to, že Amy vzala z vaší sbírky Léčitelský lektvar pro svou matku, která začala být těžce nemocná. Jak sám dobře víte, ten lektvar je velice obtížný a zraje několik týdnů, takže by ho nedokázala namíchat sama a nedomnívala se ani, že bych ho mohla zvládnout já. Byla strašně zoufalá a teď toho lituje...neví, že jsem tu," vychrlila ze sebe bez jediné přestávky.
Náhle jí život začínal připadat hrozný a nespravedlivý. Svalila se na nejbližší židli. Zavřela oči a úpěnlivě čekala na Snapeovu reakci.
Když se nic neozývalo, vhlédla k němu se slzami v očích. Tvářil se tak zvláštně, tento výraz u něho ještě nikdy nespatřila.
Po chvíli, která Lussy připadala jako věčnost vstal ze své židle a blížil se k ní. Hleděla na něj s obavami. Po tvářích jí stékaly slzy a jen čekala...čekala.
"Nebrečte mi tu laskavě slečno Cooperová, oceňuji vaši odvahu." Jeho hlas zněl poněkud mírně. "Pro tentokrát to slečně Edinbergové odpustím, ale to bylo poprvé a naposledy, jasné?!"

Lussy se na něj podívala uslzenýma očima a zašeptala: "Udělala to pro svou matku!"
Už se v ní zase jako tolikrát začal probouzet hrdý lev Nebelvíru.
"Copak vy byste své matce nepomohl?!" Rázem stála na nohou.
Snape vypadal poněkud vyveden z míry její náhlou reakcí.
"Mou matku do toho laskavě netahejte," zavrčel.
Nevěděla proč to dělá, ale mísil se v ní vztek s obavami.
"No samozřejmě, co jiného bych od vás mohla také čekat, že?" Nechápala, co se to s ní děje, ale měla chuť tomu přerostlému netopýrovi dát pořádnou sodu.
"Co si to..."
"Co si to dovuluji? Na to jste se chtěl zeptat? Povím vám to...víte, milovat někoho znamená mít o někoho starost když je nemocný, když je šťastný sdílet tu radost s ním, ale vám to asi nic neříká že?"
"Je to její vlastní matka...MATKA proboha a je zoufalá!" křičela na něj v histerickém záchvatu.
"Nezapomeňte mi hned strhnout stovky bodů a zahrnout mě školními tresty," zasyčela Lussy.
Ještě než se ohromený Snape zmohl na jediné slovo, doběhla ke dvěřim, otevřela je a prudce za sebou zabouchla.
Celou cestu utíkala a zastavila se až kousek od Buclaté dámy. Co to do ní vjelo? Ona vynadala Snapeovi, i když Amyin čin přijal celkem v klidu.

Když tu noc uléhala do své postele, nevěděla co má čekat. Jak se k ní profesor bude chovat, jestli uvidí nebelvírské hodiny zcela prázdné nebo snad ještě něco horšího?

Dlouhou chvíli jí trvalo usnout, když se jí to konečně podařilo, pronásledovaly jí temné oči, temné jako tma za okny.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lussnape Lussnape | Web | 7. prosince 2010 v 10:29 | Reagovat

úžasná! prostě úžasná kapitola!

2 Casion Casion | Web | 7. prosince 2010 v 16:31 | Reagovat

jj no páni tak to je sila!!! tá hádka so Severusom no páni, som zwedawá, ako sa to wywinie ďalej :D

3 Katysa Katysa | E-mail | Web | 7. prosince 2010 v 17:46 | Reagovat

:D slibuju že se máte na co těšit holky! ;) a díky moc :)

4 Vanelka Vanelka | E-mail | 16. března 2011 v 18:29 | Reagovat

To je upe úžasná kapitola! Z tebe by měla být spisovatelka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama