KYHU 2. kapitola - Pouhá vzpomínka

4. prosince 2010 v 10:36 | Katysa

Převládal teplý březen. Jarní slunce právě vystupovalo na obzor, když se mladá Lussy Cooperová probudila v měkké posteli. Slastně se protáhla a usmála se na celý svět, byl víkend. Právě se jí zdál sen o vzpomínce, kterou milovala a na kterou byla velice hrdá. Sen o jejím prvním dni tady v Bradavicích. Všechno rychle uteklo a z té malé jedenáctileté holčičky se stala patnáctiletá rozumná dívka. Jen tak ležela v posteli a přemýšlela...jako by to bylo včera, co poprvé prošla vstupní branou tohoto hradu. Roztáhla závěsy kolem své postele a rozhlédla se po ložnici. Všechna děvčata ještě spala. Ona jediná byla vzhůra. Ještě šťastnější, že má koupelnu jen pro sebe vstala a převlékla se do černého trička na ramínka a fialových úzkých kalhot.
Podívala se na hodinky, bylo přesně 06:00 hodin ráno. Pozvolna vešla do koupelny, Podívala se do zrcadla. Její zelené oči zářily štěstím. Vyčistila si své už tak zářivě bílé zuby a své po pás dlouhé, černé, lesklé, kudrnaté vlasy si sčesala do drdolu. Lehce se namalovala a usmála se do zrcadla. Za ty roky opravdu zkrásněla.
Když skončila s ranní úpravou a higienou bylo 06:30, rozhodla se tedy jít se nasnídat.
Potichu jako myška se vytratila z dívčí ložnice a mířila po točitém schodišti dolů. Ve společenské místnosti ještě nikdo nebyl. Všude převládalo ticho.
Prošla otvorem ven a vydala se do Velké síně. Poposedávalo tam jen pár studentů u havraspárského stolu. Mezi nimi i Lenka Láskorádová. Se všemi se vesele pozdravila a mířila k nebelvírskému stolu. Mezi studenty byla vždy velice oblíbená. V klidu posnídala, přečetla si ranního Věštce, kterého ji donesla sova, ovšem nic zvláštního tam nebylo.
Najednou jako by jí zamrazilo v zádech. Cítila kolem sebe zavanutí pláště. Pomalu se otočila, kolem ní právě prošel Severus Snape, učitel Lektvarů a mířil k učitelskému stolu. Okamžitě si vybavila svůj sen. Tenkrát, když ho viděla poprvé tak ještě netušila, jaký je, ale bylo na něm něco zvláštního. Něco nebezpečného, co jí lákalo až do teď.
Za uplynulých pět let se vůbec nezměnil. Byl stále stejný: škodolibý, přísný a nespravedlivý profesor tvářící se neustále kamenně. Zvykla si na něj a jako jedna z mála studentů z něj neměla strach. Všichni se ho báli, ale ona ne. Nenechala se vyvést z míry ani jeho mrazivými pohledy, které vrhal na každém kroku.
V lektvarech byla naprostá jednička. Neexistoval lektvar, který by ona zatím nezvládla.
Na svých hodinách ji nekritizoval, ani nechválil. Nikdy ji ani nestrhl žádný bod, což byl na žákyni Nebelvíru obdivuhodný výkon. Pár školních trestů si od něj ale už vysloužila. Třeba když jednou na chodbě bojovala s Pansy Parkinsonovou. V hůlkovém souboji byla samozřejmě lepší, pak se ale na všechno vykašlala a vrhla se na Pansy jako zkušená boxerka. Vzpomínala si jak Pansy skončila na ošetřovně se zlomeným nosem a roztrženým rtem. Tenkrát to Pansy prostě přepískla, když urážela její kamarády. Lussy byla vzpurná dívka. Nenechala si absolutně nic líbit.
Při té vzpomínce se musela lehce usmát.
"Slavný Zmijozel," odfrkla si.

Z jejího přemýšlení ji náhle vytrhl známý hlas.
"Jé, ahoj Lussy!" Mířil k ní její bratr Pierot a široce se usmíval.
"Ahoj brácha," usmála se na něj též.
Její bratr se za tu dobu také dost změnil. Měl oříškově hnědé vlasy a oči téže barvy. Prostě vyrostl a našel konečně rozum. Kdejaká dívka se za ním otočila.
Mezitím si Lussy všimla, že profesor Snape zmizel ve dveřích.
"Tak co, jak jsi se vyspala?" optal se jí Pierot, když si naléval dýňovoou šťávu.
"Přímo skvěle, díky za optání. Představ si, že se mi zdál sen o našem prvním dni tady v Bradavicích!" oznámila mu s nadšením.
"Vážně? Páni, to je skvělé! Jo byl to super den, moc rád na něj vzpomínám" usmál se Pierot.
"Vážně? No, pokud vím, tak se ti tenkrát chtělo zvracet bratříčku" hihňala se Lussy.
"Nojo prosímtě," zasmál se Pierot.
Chvíli se tak kochali svými vzpomínkami, když je najednou přerušil druhý hlas.

"Lussy, Pierote, dobré ráno!"
Mířila k nim Lussyina nejlepší kamarádka Amy Edinbergová, se kterou se poznala hned druhý den po první cestě do Bradavic.
"Jé, ahoj Amy!" odpověděli jako sborem sourozenci.
Když dívka usedla k nim, okamžitě se optala Lussy, co by chtěla dělat.
"Hele Lussy, je sobota ráno, co budeme dělat? Máš nějaký nápad?"
"No Amy, já nevím. Ještě jsem o tom nijak nepřemýšlela," odpověděla popravdě Lussy.
"Třeba bychom mohli jít jen tak na procházku, pročistit si hlavu od toho věčného učení na NKÚ," navrhla Amy.
"To je dobrý nápad, ale ještě předtím musím zajít za profesorkou McGonagallovou kvůli zítřejšímu famfrpálovému utkání proti Zmijozelu. Chce ode mě slyšet podrobné informace o naší taktice. Znáš to, na našem vítězství jí opravdu záleží. Kdybychom totiž vyhráli tak bychom opět získali pohár a vyprášili tak Zmijozelu kožich!" usmála se Lussy.
"No jasně, myslím že není pochyb. Tak se potom sejdeme ve společenské místnosti, co ty na to chytačko a kapitánko v jednom?" usmála se na svou kamarádku Amy.
"No jasně ty naše střelkyně," oplatila ji s úsměvěm Lussy. Amy vstala a pozvolna odcházela do společenské místnosti.

Lussy si zřetelně vzpomínala na den, kdy se pořádal konkurz. Jako prvačku ji tam nechtěli ani pustit, ale ze shovívavosti ji alespoň dovolili předvést se jim. Když předvedla, co v ní je, byli všichni naprosto ohromení. Stala se tedy nebelvírskou chytačkou. Nebyl zápas, který by nevyhrála. Když končily prázdniny a ona měla nastoupit do 5.ročníku studia, přišla jí sova s gratulací a kapitánským odznakem. Byla na sebe velice hrdá.
Vstala, rozloučila se s bratrem a mířila do kabinetu profesorky McGonagallové. Zaklepala, ale nikdo se neozval. Rozhodla se tedy jít do sborovny učitelů. Zaklepala a za chvíli se ozvaly kroky, někdo mířil otevřít.
Dveře se otevřely a v nich se majestátně tyčil Snape.
"Copak si přejete slečno Cooperová?" otázal se svým chladným hlasem.
"Dobré ráno, profesorku McGonagallovou prosím," odvětila naprosto klidná Lussy, která byla zvyklá na jeho chování.
"Laskvě chvíli počkejte!" vyštěkl na ni.
"Ale samozřejmě," nenechala se vyvést z míry.
Snape prudce zabouchl. Lussy chvíli čekala na chodbě. Dveře se znovu otevřely a na prahu stála profesorka McGonagallová.
"Dobré ráno, paní profesorko," pozdravila Lussy.
"Dobré ráno, slečno Cooperová. Jistě se nemýlím, když si myslím, že jdete kvůli zítřejšímu famfrpálovému utkání?" otázala se profesorka.
"Ne, to tedy nemýlíte," odpověděla s úsměvem Lussy.
"Tak tedy půjdeme do mého kabinetu. Opravdu nemám náladu na to, aby zmojizelský ředitel vyslechl nebelvírskou taktiku," odfrkla si profesorka.
"To tedy upřímně chápu," usmála se Lussy.
Společně se tedy vydaly do kabinetu profesorky McGonagallové.
"Posaďte se prosím, slečno Cooperová," vyzvala ji profesorka.
Lussy se posadila na židli naproti profesorčině stolu a čekala, než si profesorka poskládá na hromadu nějaké papíry.
"Tak tedy slečno Cooperová, co plánujete na zítřejší zápas?" optala se profesorka.
"No, jako vždy. Nic zvláštního. Jsem si totiž jistá, že můj tým je ve skvělé formě a není tedy nutné, abychom každý den trénovali," odpověděla prostě Lussy.
"Vážně?" No dobrá, když to říkáte, tak vám budu tedy věřit."
"Děkuji," usmála se Lussy.
"Tak tedy, když je to jak říkáte, tak už tu nemusíte být," řekla profesorka.
"Dobrá, přeji vám hezký den paní profesorko," popřála jí Lussy.
"Děkuji, vám také," odpověděla profesorka.
Lussy se zvedla a odcházela ke dvěřím, když už byla skoro venku, profesorka na ní ještě zavolala: "Spoléhám na vás slečno Cooperová!"

Lussy jen přikývla a zavřela za sebou dveře. Vydala se do společenské místnosti.
Když prolézala otvorem, zahlédla v koutě sedět Amy. Okamžitě se k ní vydala.
"Tak co, jdeme?" zeptala se s úsměvem Lussy.
"No jasně," odpověděla Amy.
"Ehm...hele, musím ti něco říct." Amy vypadala ustaraně.
"Ale až venku."
"No tak fajn." řekla znepokojeně Lussy.

Obě se tedy vydaly na bradavické školní pozemky zalité slunečním svitem. Bylo tu tak krásně.

Katysa
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 4. prosince 2010 v 11:35 | Reagovat

jj pekná kapitola, ten zápas s Pansy mohol byť fakt suprowý :D

2 Katysa Katysa | E-mail | Web | 4. prosince 2010 v 18:27 | Reagovat

:D díky moc

3 Lussnape Lussnape | Web | 7. prosince 2010 v 10:22 | Reagovat

skvělá kapitola :) pěkně píšeš někdy jsem se musela i zasmát :D

4 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 29. prosince 2010 v 15:46 | Reagovat

máš to tu pekne

5 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 10. ledna 2011 v 17:45 | Reagovat

mocinky dobrej blog

6 Vanelka Vanelka | E-mail | 16. března 2011 v 18:21 | Reagovat

Fakt dobře píšeš :-) Je to tu fakt supr :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama