BTMBS 5.kapitola - Možné i nemožné

7. prosince 2010 v 22:58 | Lussnape

"Ne Hagride, vážně už musíme jít" všichni se smáli až brečeli ale už museli jít
na večeři.
"No tak dobrá" pustil je tedy Hagrid.
"Dobrou noc" popřálo Hagridovi trio.
"Kde on na ty historky chodí" smál se Harry.
"No přeci v hospodě" rozesmáli se ještě víc po Hermioně úsudku.
Na školní pozemky dopadali poslední paprsky slunce, které vystřídal měsíc.
Dnes byl úplněk a jak se říká v kouzelnickém světě - Za úplňku se může stát
cokoliv. A o tom se trio přesvědčilo už ve třetím ročníku.

Školní drbna Alice, která když něco rozhlásila tak to do pár minut věděla celá
škola. Což Hermionu štvalo, ale taky udivovalo. Tentokrát rozhlásila drb o
Pansy a Harrym, že prý se dali dohromady. Harry se samozřejmě naštval a šel
si to s Alicí vyřídit. Hermiona a Ron si mezitím sedli k Nebelvírskému stolu a
pustili se do večeře. Najednou si k Hermioně přisedl Cormac.
"Ahoj" vypustil na ní ten pro něho typický úsměv.
"Ahoj" pomalu se na něj otočila Hermiona, nechápala proč tady s ní ztrácý
čas - všichni na škole věděli, že ona je nedobitná. Možná to byl ten důvod
proč za ní Cormac přišel.
"Co potřebuješ?" zeptala se ho.
"Já nic. Ale ty by jsi potřebovala nejspíš obejmout." mrkl na ni.
"Cože? Vypadni dřív než tě uřknu." vyjela na něj Hermiona.
"Hele klídek krásko" zase na ní mrkl což Hermionu ještě víc naštvalo.
"Ty máš nějakej tik v oku nebo co?" křičela Hermi. Cormac se radši zvedl a
odešel nechtěl riskovat měsíc na ošetřovně.
"Hmm......dobře ty" smál se Ron.
"Jo já vím" smála se Hermiona. "Co se děje?" právě k nim přišel Harry.
"Ále povím ti to potom cestou"
   ***
"Máš teda štěstí, že někde poblíž nestál Snape" Hermiona Harrymu povědělu
o "příhodě" s Cormacem.
"Štěstí měl ten pitomec McLaggen. Jo a pro tvou informaci Snape seděl celou
tu dobu u učitelského stolu."pověděla Hermiona Harrymu.
"No měli ste oba štěstí" smál se Harry a pak se přidal i Ron.
Konečně už stáli před portrétem Buclaté dámy.
"Luna"řekla heslo Hermiona Buclaté dámě.Společenská místnost byla plná
studentů. Hermioně se však nechtělo zůstávat ve společenské místnosti
radši si řekla, že půjde spát.
"Hele já už jdu spát tak dobrou noc kluci" zívla a usmála se na ně.
"Tak dobrou"popřáli jí Ron a Harry.

Hermiona si ještě přečetla pár stránek knihy jménem Hon na čarodějnice.
Nemohla si dál číst ani spát. Cítila se strašně divně jakoby jí ty černé oči
pořád pronásledovali pořád i ve snech. Byla tu sama. Oblékla si župan a
začala chodit po místnosti sem a tam. Deprimovala jí tahle situace. Co si má
počít? Její city se najednou obrátili v úplně jiné než jaké byli v prvním ročníku.
Hlavně se o tom nesmí dozvědět, né teď- Hermiona myslela na plné
obrátky.Třeba je to jen chvilkové zatemění pomyslela si. Třeba TY city zmizí.
Zmizí? Jen tak? Hermiona si nebyla tímto úsudkem moc jistá. On ke mě necítí
to co já- určitě ne!Rozhodla se, že se na to vyspí a bude dál o tomto tématu
přemýšlet až zítra. Lehla si do postele a zachumlala se. Ale usnout jí jaksi
nešlo...
                                                 
***

Doteky.....
Polibky....Obětí....
Sen...
Severus se brobudil uprostřed noci, spocený. Podíval se na hodiny bylo půl
třetí ráno. Posadil se na kraj postele a nalil si sklenku vody. Co to má za sny?
A proč s Grangerovou? Vyprázdnil si mysl potřeboval se konečně vyspat!
Usnul.
...Pohladila ho po tváři....
polibek...
Obětí....Vášeň...
Severus otevřel oči takhle už to dál nešlo! Letaxem se přemístil do krbu svého
kabinetu. Přistoupil k myslánce vložil do ní vzpomínku kdy ho Grangerová
políbila i sny, které se mu tuto noc zdáli. Díval se na ně znova a znova. Ta
vášeň to vzrušení... Severus byl na sebe naštvaný kam až to nechal zajít.
Takhle přemýšlet o Hermioně. Co? Jak jí nazval? Hermiona? Ne! Ne!
Grangerová pro něj pouze Grangerová!!
   
*** 


Hermiona se pořád převalovala z jedné strany postele na druhou. Nemohla
vůbec usnout podívala se na hodiny, byli tři ráno. Rozhodla se, že si půjde do
společenské místnosti sednout do křesla pěkně ke krbu. Tam si snad vyčistí
myšlenky. Seděla ale něco jí táhlo se projít po chodbách hradu. Vstala ještě
víc si přivázala župan kolem pasu a vešla podobiznou ven na chodbu.
Rozhlídla se jestli někdo nejde. Nikde nikdo. Tak tedy vyrazila kupředu.
Pomalu procházela chodbami. Vzpoměla si na dobrodružství, která prožila s
Harrym a Ronem.
"Můžete mi slečno Grangerová laskavě vysvětlit co tady děláte v tuto noční
hodinu?" z čista jasna se před ní tyčil Snape.
"Asi to samé co vy pane" odpověděla mu Hermiona, byla zaskočená, ale
nechtěla to dát najevo.
"Prosím?" jedno obočí bylo výš než to druhé.
"Vy jste mě neslyšel? Zřejmě se tu také procházíte proto aby jste si vičistil hlavu" dívala se na něj vzdorovitě Hermiona. Severusovi probleskl hlavou dnešní sen. Stáli nebezpečně blísko sebe.
"Do toho co já dělám nebo nedělám se vy laskavě nestarejte" vyjel na ni Snape. "Jak si přejete" podívala se mu do očí. Severus však nechtěl aby se mu dívala do očí uhnul pohledem jinam.
Proč uhnul pohledem?Hermionu by to velice zajímalo."Nemyslíte, že by jste si už měla jít lehnout?" otázal se Snape.
"Možná, pane"byla zvědavá co jí na to řekne.
"Slečno Grangerová, běžte spát nebo..."
"...nebo co?" podívala se na něj tázavě ale taky vyzívavě.
"Strhávám Nebelvíru 10 bodů a vy slečno se těšte na společnost pana Filche"Severuse to už štvalo.
"Nebudu muset pitvat nějaké potvory ve vaší pracovni? Zřejmě se bojíte se mnou zůstat sám.Chápu..." pověděla.
Snape zlověstně přmhouřil oči.
"Nemám důvod se vás bát, slečno Grangerová."
"Ne? Tak proč se mi od léta tak usilovně vyhýbáte? A všimla jsem si, že na mě už vůbec nekřičíte. Asi máte z mých umlčovacích prostředků opravdu strach. Jste zbabělec?" zeptala se tiše.
"Nejsem žádný zbabělec!" vykřikl.
"Nekřičte na mě." teď křičela Hermiona
Odskočil. Jeden nikdy neví ...
"Vy máte ze mě opravdu strach? Tolik se bojíte, že vás opět políbím."
"Jen si nenamýšlejte, slečno Grangerová."
"Tak proč jste tak odskočil. Bojíte se," to nebyla otázka.
"Omyl ..." sykl a přiblížil se k ní ještě víc.
"Nevěřím vám." Hermiona se mu už zase dívala do očí.
"Měla by jste, protože ..."
"Nebo co?"
Najednou se k ní naklonil a drsně ji políbil. Překvapeně vnímala jeho jazyk ve svých ústech. Cítila jeho vůni. Jeho mastné vlasy padaly do její tváře. Uvolnila se a její ústa se aktivně zapojili do celého tohoto bláznovství.
Mělo jí to být odporné! Mělo to být odporné jemu! Toto se vůbec nemělo stát! Jak se mohlo něco takového přihodit právě mezi nimi dvěma! Vždyť to je hloupost! Šílenství!
"Co to bylo?" odtáhla se od něj Hermiona najednou.
"Žeby polibek?" zeptal se sarkasticky. "Nato, že jste prý nejbystřejší čarodějnice v ročníku, vám zapaluje dost pomalu."
"Ale proč ... jakto ... proč ... my dva ... já ... vy ..." koktala.
Chvíli na ni beze slova hleděl. Pochopil.
"Nevím. Já prostě ..." zašeptal a pohlédl na ni svýma tmavýma očima tak zvláštně ... Vzrušivě ...
Nevydržela. Nadzvedla se na špičky a opět ho políbila.
Cítil, jak se chvěje. Možná strachem. Možná vášní. Netušil. Netrápilo ho to. Nic ho netrápilo. Momentálně pro něj existovalo jen její tělo ... tělo šestnáctileté studentky ...
Prudce od ní odskočil!
"Toto není dobré ..." zamumlal.
"Proč ne? Mně se to líbilo."
"Však i ..." rychle spolkl slůvko mně, ale ona ho i tak zaregistrovala. "Ale tohle se nikdy nemělo stát. Je to ... divné ... Divné ..."
Mlčela. Bylo to divné. Nenormální.
"Měla byste jít do postele, slečno Grangerová."
"Sama?" neodolala a zeptala se tiše.
Znovu ten pohled! Ty tmavé oči ...
"Ano, sama" snažil se znít přísně, ale jaksi mu selhával hlas. "A zítra se dostavte k panu Filchovi o osmé večer. Budete mít trest."
"Ne u vás? Škoda ..." zamumlala a vychutnala si ještě jeden takový nenormálně vzrušující pohled. "Dobrou noc, pane profesore," zašeptala, otočila se prudce, až mu její vlasy pleskli do tváře, a odběhla pryč.
Snape stál a překvapeně se za ní díval. 'Toto není normální ...' řekl si ale líbilo se mu to a pak odešel s vlajícím hábitem do svého pokoje ....
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 8. prosince 2010 v 13:37 | Reagovat

jj jé to bola super kapitola!!! konečne sa medzi nimi deje aj niečo wiac :D

2 Katysa Katysa | E-mail | Web | 8. prosince 2010 v 19:34 | Reagovat

jj!Já se začetla jako vždy :) moc povedené!

3 Aduska Aduska | Web | 13. ledna 2011 v 20:42 | Reagovat

"Sama?" Tak to mě opravdu dorazilo :D Jestli pojedeš tímhle tempem, tak zachvíli nebudeš mít o čem psát :D

4 Méďa Méďa | Web | 11. února 2011 v 23:00 | Reagovat

souhlasím s Aduskou,prý "sama?" upe boží :D

5 Yasemin Yess Other Yasemin Yess Other | Web | 17. července 2011 v 20:49 | Reagovat

vau to je úžasné :D

6 simar simar | Web | 25. září 2011 v 17:29 | Reagovat

Já ho miluju...ty tvoje povídky miluju♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama