KYHU 1. kapitola - První den v Bradavicích

29. listopadu 2010 v 16:07 | Katysa

Úvod:
K této povídce mě dokopala Lucka, díky ní jsem se naplno rozhodla věnovat se povídkaření.
K názvu celé kapitolovky (Keep your head up) mě inspirovala píseň mého idola, Krále popu - Michael Jacksona.
Je to věnované jemu a Tobě, Lucko! :)

V domě Cooperových panoval jako obvykle, když se mělo někam cestovat, zmatek. Jeden na druhého nepřetržitě hulákali a velice hlasitě se dožadovali odpovědí. Jen jedenáctiletá dívka s po pás dlouhými, černými, lesklými, kudrnatými vlásky seděla v klidu v kuchyni a dojídala svou omeletu. Právě přemýšlela o tom, jaké to bude v Bradavicích. Ve škole, kde studovali její rodiče, prarodiče a všichni z rodiny Cooperů.
Z jejího přemýšlení ji najednou vytrhl čísi hlas volající její jméno.

"Lussy?!"
"Hej, Lussy?! Pojď sem nahoru!" Dívka okamžitě poznala hlas svého bratra Pierota. Vydala se tedy do jeho pokoje, který se nacházel hned v 1. patře rozlehlého domu.
"Už jdu Pierote, laskavě se nerozčiluj!" Když vešla do jeho pokoje, nestačila se divit. Na podlaze se válely zbytky od čokoládových žabek a lékořicových hůlek. Na posteli ležel velký, těžký kufr, jehož obsah byl rozházen všude, kam jen oko dohlédlo a korunu tomu všemu nasadil velký černý výr poletující po pokoji s hlasitým houkáním.
V kufru se právě přehraboval chlapec s oříškově hnědými vlasy.
"Lussy, nevíš náhodou, kam se poděly moje oblíbené ponožky? Rád bych si je s sebou odvezl do Bradavic," nafoukl se chlapec.
"No bratříčku, pokud je mi známo, tak jsi naposledy uklízel prádlo ty. Radila bych ti tedy, aby ses podíval do mamčina šuplíku, třeba tam najdeš ty své ponožky." Lussy pohrával úsměv na rtech. S uklízením jejího bratra to nikdy nevypadalo nějak valně, takže pak běhala po domě a sháněla své ztracené věci.
"Mimochodem, radila bych ti trochu sebou hodit. Jak znám taťku, tak za chvíli vyrazíme," mrkla na něj a vydala se zpět do jídelny.

"Tak rodino, už je čas!" zvolal zanedlouho pan Cooper svým hlubokým hlasem na celý dům.
"Ale to snad né," zasténal Pierot.
"Jacku, vždyť máme ještě hodinu," ozvala se paní Cooperová z dolní koupelny.
"No Elizabeth, nikdy není příliš pozdě," odvětil pan Cooper už od rána pozitivně naladěn.
Zanedlouho se všichni seřadili před domem se dvěma těžkými kufry a klecemi s černým výrem a sněhobílou sovou. Chystali se právě přemístit. Lussy s matkou a Pierot s otcem.

Ocitli se přímo na nádraží King's Cross. Rodiče oba malé sourozence už předem seznámili s tím, jak to na nádraží chodí.
Postupně se tedy všichni rozeběhli proti přepážce a za okamžik stáli před nachově rudou lokomotivou vyfukující do vzduchu oblaka kouře.
"Páni, konečně jsme se dočkali!" zavískl Pierot.
"Jo brácha, jedeme do Bradavic!" zářila nadšením Lussy.
Rodiče jim pomohli naložit kufry i s klecemi. Oba se s nimi rozloučili, přičemž se paní Cooperové nepodařilo zadržet slzy.
"Piště nám oba, jasné?" štkala do kapesníku paní Cooperová.
"Mami prosímtě," zasténal Pierot, "budeme doma na prázdniny dřív, než bys řekla švec!" Matka svého syna stačila ještě pohladit, než se rozeběhl hledat volné kupé pro něj a svou sestru. Ozvalo se hvízdnutí a vlak se dal konečně do pohybu.

Děti si našly volné kupé skoro hned vzadu a kochaly se krásnou krajinou.
"Hele, Lussy...ehm, nemáš tak trochu strach?" zeptal se Pierot.
"Strach? Z čeho jako?" podivila se Lussy.
"No, že se každý dostaneme do jiné koleje." Na bratrovi bylo jasně vidět, že ho tato představa silně znepokojuje.
"Ale prosímtě Pierote, všichni naši příbuzní studovali v Nebelvíru, takže myslím, že není pochyb o tom, že se tam dostaneme také," odpověděla s klidem Lussy a povzbudivě na svého bratra mrkla.
"No tak dobře, snad máš pravdu," povzdechl si Pierot. Po zbytek cesty už na téma "koleje" nepromluvili ani slovo. Jen rozjímali, jaké to bude v Bradavicích.

Najednou vlak začal zpomalovat a po chvíli úplně zastavil. Byli na místě.
"No konečně, jsme tu!" zvolal Pierot.
"Ano, konečně..." usmála se Lussy. S vynaložením veškerého úsilí dostali své kufry zpod zavazadlového prostoru a mířili za burácivým hlasem.
"Prváci, ke mně! Všichni prváci sem, ke mně!" Naprosto šokovaní prváci se vyvalili z vlaku a stanuli před usmívajícím se obrem. Většina z nich byla tak překvapená, že u toho zapomněla zavřít i svá ústa.
"Já sem Rubeus Hagrid, klíčník a šafář tady v Bradavicích. Teď se všici společně přeplavíme přes jezero a pak vás vodvedu za profesorkou McGonagallovou, jasný?" usmál se na ně zpod vousaté tváře. Bylo na něm vidět, že je přátelský a že se s ním budou cítit v bezpečí. Lussy si ho hned oblíbila. Když se plavili po jezeře na malých loďkách, ozval se najednou Hagridův hlas: "Tak děcka, za chvíli uvidíte hrad."

Ze všech stran se ozvalo hlasité "ooo". Byla to přenádherná podívaná. Hrad se tyčil do výše a v něm poblikávala malá světélka. Všude na hradě se svítilo. Když všichni dorazili do bezpečí hradu, Hagrid je předal přísně vyhlížející profesorce v zeleném hábitu, klobouku téže barvy a hranatými brýlemi. Profesorka McGonagallová je seznámila s tím, jak to v Bradavicích chodí. Jaké koleje existují a také tím, že teď bude následovat Zařazování.

"Uff, tak tedy do toho!" usmála se pro sebe Lussy. Pierot vypadal, jako by se mu chtělo zvracet.
Dveře Velké síně se otevřely a oni kráčeli za profesorkou McGonagallovou, která je vedla až na samý konec. Lussy se usmívala na všechny kolem sebe. Byla šťastná, že je konečně tam.

V tom ji pohled padl na muže sedícího u profesorského stolu. Byl oděn celý v černém. V tak černém jako jeho oči. Po ramena dlouhé havraní vlasy mu spadaly do obličeje přes dlouhý skobovitý nos a tvářil se naprosto nepřístupně až kysele. Bylo na něm něco zvláštního, něco nebezpečného, co Lussy lákalo prozkoumat.

Profesorka McGonagallová je odvedla ke stoličce, na níž stál připravený starý, ošuntělý klobouk.
I o něm už Lussy slýchávala od svých rodičů. Právě on měl za úkol zařazovat studenty do jednotlivých kolejí. Byla také zvědavá, jestli pronese nějakou píseň. V klobouku se najednou objevila trhlina podobná ústům. Rázem všichni zmlkli a klobouk začal zpívat.

Když dozpíval, ozval se ze všech stran hlasitý potlesk. Mohlo tedy konečně dojít k samotnému Zařazování.

"Amy Edinbergová!" zvolala profesorka McGonagallová.
Malá vystrašená dívka s hnědými vlásky rozechvěle přistoupila ke stoličce. Profesorka jí položila na hlavu klobouk, který jí okamžitě spadl přes obličej a čekala na své zařazení.
"Nebelvír!" vykřikl okamžitě klobouk. A takhle se to stále opakovalo, přičemž dva chlapci byli zařazeni do Zmijozelu, jedna dívka do Mrzimoru a jeden chlapec s dívkou do Nebelvíru.

V tom profesorka McGonagallová zvolala: "Pierot Cooper!"

Pierot prkenně vyšel ke stoličce. V obličeji byl celý zelený. Profesorka mu na hlavu posadila klobouk a Pierot si přál jediné...Nebelvír. V hlavě se mu ozval tichý hlásek: "Á chlapče, vítej. Tebe vidím naprosto jasně, ostatně jako všechny z tvé rodiny."
"Nebelvír!" vykřikl klobouk. Pierot si znatelně oddechl. Od nebelvírského stolu se ozval hlasitý potlesk. Byl zařazen tam, kam chtěl. Ještě stačil zahlédnout Lussyin úsměv a zamával jí, když v tom profesorka McGonagallová zvolala: "Lussy Cooperová!" Lussy vyšla se vztyčenou hlavou ke stoličce. Nebála se. Věděla naprosto jistě, že si jde pro Nebelvír. Proseforka jí na hlavu posadila klobouk.
"Á slečna Cooperová. Osobně jsem byl zvědav, kdy vás tu uvidím. Jak vidím, tak máte odvahu, odhodlání a velice chytrou hlavu. Jste ke každému spravedlivá. Toužíte předvést, co ve vás je. Stejně jako vašeho bratra i vás zařadím tam, kam je třeba. Stejně jako všechny vaše předky."
"Nebelvír!" Znovu se ozval ohromující potlesk a šťastná Lussy mířila k nebelvírskému stolu. Usedla vedle Pierota. Byla neskonale šťastná. Splnilo se jí přání. Byla v hrdém Nebelvíru! Zařazování uplynulo velice rychle a ředitel školy, Albus Brumbál najednou povstal a přednesl krátkou řeč o tom, jak by se měli chovat a co mají zakázáno. Lussy už byla připravená na velkolepou hostinu a když se talíře a zlaté číše začaly plnit vším možným, nijak ji to nepřekvapilo.
Večer ubýhal jako voda. Všichni se dobře bavili a všichni byli šťastní. Když vše ze stolů zmizelo, ředitel jim popřál dobrou noc a oni zamířili do svých ložnic.

Lussy tu noc usnula téměř okamžitě, co si lehla do postele. Přemýšlela ještě o všem, co ten den zažila. O rodičích, cestě, Zařazování a i o tajemném učiteli, který se jí vloudil na mysl jako temný noční přízrak.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lussnape Lussnape | Web | 29. listopadu 2010 v 22:03 | Reagovat

Píšeš úžasně!! co si mi to vykládala na Skypeu?? vždyť je to úplně úžasná povídka!!

2 Katysa Katysa | E-mail | Web | 2. prosince 2010 v 17:56 | Reagovat

tobě se líbí? :) to je fajn,jinak už dopisuju druhou ;)

3 Casion Casion | Web | 3. prosince 2010 v 15:57 | Reagovat

jj je to weľmi pekné... už sa teším na pokračowanie :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama