Listopad 2010


KYHU 1. kapitola - První den v Bradavicích

29. listopadu 2010 v 16:07 | Katysa

Úvod:
K této povídce mě dokopala Lucka, díky ní jsem se naplno rozhodla věnovat se povídkaření.
K názvu celé kapitolovky (Keep your head up) mě inspirovala píseň mého idola, Krále popu - Michael Jacksona.
Je to věnované jemu a Tobě, Lucko! :)

V domě Cooperových panoval jako obvykle, když se mělo někam cestovat, zmatek. Jeden na druhého nepřetržitě hulákali a velice hlasitě se dožadovali odpovědí. Jen jedenáctiletá dívka s po pás dlouhými, černými, lesklými, kudrnatými vlásky seděla v klidu v kuchyni a dojídala svou omeletu. Právě přemýšlela o tom, jaké to bude v Bradavicích. Ve škole, kde studovali její rodiče, prarodiče a všichni z rodiny Cooperů.
Z jejího přemýšlení ji najednou vytrhl čísi hlas volající její jméno.

"Lussy?!"
"Hej, Lussy?! Pojď sem nahoru!" Dívka okamžitě poznala hlas svého bratra Pierota. Vydala se tedy do jeho pokoje, který se nacházel hned v 1. patře rozlehlého domu.
"Už jdu Pierote, laskavě se nerozčiluj!" Když vešla do jeho pokoje, nestačila se divit. Na podlaze se válely zbytky od čokoládových žabek a lékořicových hůlek. Na posteli ležel velký, těžký kufr, jehož obsah byl rozházen všude, kam jen oko dohlédlo a korunu tomu všemu nasadil velký černý výr poletující po pokoji s hlasitým houkáním.
V kufru se právě přehraboval chlapec s oříškově hnědými vlasy.
"Lussy, nevíš náhodou, kam se poděly moje oblíbené ponožky? Rád bych si je s sebou odvezl do Bradavic," nafoukl se chlapec.
"No bratříčku, pokud je mi známo, tak jsi naposledy uklízel prádlo ty. Radila bych ti tedy, aby ses podíval do mamčina šuplíku, třeba tam najdeš ty své ponožky." Lussy pohrával úsměv na rtech. S uklízením jejího bratra to nikdy nevypadalo nějak valně, takže pak běhala po domě a sháněla své ztracené věci.
"Mimochodem, radila bych ti trochu sebou hodit. Jak znám taťku, tak za chvíli vyrazíme," mrkla na něj a vydala se zpět do jídelny.

"Tak rodino, už je čas!" zvolal zanedlouho pan Cooper svým hlubokým hlasem na celý dům.
"Ale to snad né," zasténal Pierot.
"Jacku, vždyť máme ještě hodinu," ozvala se paní Cooperová z dolní koupelny.
"No Elizabeth, nikdy není příliš pozdě," odvětil pan Cooper už od rána pozitivně naladěn.
Zanedlouho se všichni seřadili před domem se dvěma těžkými kufry a klecemi s černým výrem a sněhobílou sovou. Chystali se právě přemístit. Lussy s matkou a Pierot s otcem.

Ocitli se přímo na nádraží King's Cross. Rodiče oba malé sourozence už předem seznámili s tím, jak to na nádraží chodí.
Postupně se tedy všichni rozeběhli proti přepážce a za okamžik stáli před nachově rudou lokomotivou vyfukující do vzduchu oblaka kouře.
"Páni, konečně jsme se dočkali!" zavískl Pierot.
"Jo brácha, jedeme do Bradavic!" zářila nadšením Lussy.
Rodiče jim pomohli naložit kufry i s klecemi. Oba se s nimi rozloučili, přičemž se paní Cooperové nepodařilo zadržet slzy.
"Piště nám oba, jasné?" štkala do kapesníku paní Cooperová.
"Mami prosímtě," zasténal Pierot, "budeme doma na prázdniny dřív, než bys řekla švec!" Matka svého syna stačila ještě pohladit, než se rozeběhl hledat volné kupé pro něj a svou sestru. Ozvalo se hvízdnutí a vlak se dal konečně do pohybu.

Děti si našly volné kupé skoro hned vzadu a kochaly se krásnou krajinou.
"Hele, Lussy...ehm, nemáš tak trochu strach?" zeptal se Pierot.
"Strach? Z čeho jako?" podivila se Lussy.
"No, že se každý dostaneme do jiné koleje." Na bratrovi bylo jasně vidět, že ho tato představa silně znepokojuje.
"Ale prosímtě Pierote, všichni naši příbuzní studovali v Nebelvíru, takže myslím, že není pochyb o tom, že se tam dostaneme také," odpověděla s klidem Lussy a povzbudivě na svého bratra mrkla.
"No tak dobře, snad máš pravdu," povzdechl si Pierot. Po zbytek cesty už na téma "koleje" nepromluvili ani slovo. Jen rozjímali, jaké to bude v Bradavicích.

Najednou vlak začal zpomalovat a po chvíli úplně zastavil. Byli na místě.
"No konečně, jsme tu!" zvolal Pierot.
"Ano, konečně..." usmála se Lussy. S vynaložením veškerého úsilí dostali své kufry zpod zavazadlového prostoru a mířili za burácivým hlasem.
"Prváci, ke mně! Všichni prváci sem, ke mně!" Naprosto šokovaní prváci se vyvalili z vlaku a stanuli před usmívajícím se obrem. Většina z nich byla tak překvapená, že u toho zapomněla zavřít i svá ústa.
"Já sem Rubeus Hagrid, klíčník a šafář tady v Bradavicích. Teď se všici společně přeplavíme přes jezero a pak vás vodvedu za profesorkou McGonagallovou, jasný?" usmál se na ně zpod vousaté tváře. Bylo na něm vidět, že je přátelský a že se s ním budou cítit v bezpečí. Lussy si ho hned oblíbila. Když se plavili po jezeře na malých loďkách, ozval se najednou Hagridův hlas: "Tak děcka, za chvíli uvidíte hrad."

Ze všech stran se ozvalo hlasité "ooo". Byla to přenádherná podívaná. Hrad se tyčil do výše a v něm poblikávala malá světélka. Všude na hradě se svítilo. Když všichni dorazili do bezpečí hradu, Hagrid je předal přísně vyhlížející profesorce v zeleném hábitu, klobouku téže barvy a hranatými brýlemi. Profesorka McGonagallová je seznámila s tím, jak to v Bradavicích chodí. Jaké koleje existují a také tím, že teď bude následovat Zařazování.

"Uff, tak tedy do toho!" usmála se pro sebe Lussy. Pierot vypadal, jako by se mu chtělo zvracet.
Dveře Velké síně se otevřely a oni kráčeli za profesorkou McGonagallovou, která je vedla až na samý konec. Lussy se usmívala na všechny kolem sebe. Byla šťastná, že je konečně tam.

V tom ji pohled padl na muže sedícího u profesorského stolu. Byl oděn celý v černém. V tak černém jako jeho oči. Po ramena dlouhé havraní vlasy mu spadaly do obličeje přes dlouhý skobovitý nos a tvářil se naprosto nepřístupně až kysele. Bylo na něm něco zvláštního, něco nebezpečného, co Lussy lákalo prozkoumat.

Profesorka McGonagallová je odvedla ke stoličce, na níž stál připravený starý, ošuntělý klobouk.
I o něm už Lussy slýchávala od svých rodičů. Právě on měl za úkol zařazovat studenty do jednotlivých kolejí. Byla také zvědavá, jestli pronese nějakou píseň. V klobouku se najednou objevila trhlina podobná ústům. Rázem všichni zmlkli a klobouk začal zpívat.

Když dozpíval, ozval se ze všech stran hlasitý potlesk. Mohlo tedy konečně dojít k samotnému Zařazování.

"Amy Edinbergová!" zvolala profesorka McGonagallová.
Malá vystrašená dívka s hnědými vlásky rozechvěle přistoupila ke stoličce. Profesorka jí položila na hlavu klobouk, který jí okamžitě spadl přes obličej a čekala na své zařazení.
"Nebelvír!" vykřikl okamžitě klobouk. A takhle se to stále opakovalo, přičemž dva chlapci byli zařazeni do Zmijozelu, jedna dívka do Mrzimoru a jeden chlapec s dívkou do Nebelvíru.

V tom profesorka McGonagallová zvolala: "Pierot Cooper!"

Pierot prkenně vyšel ke stoličce. V obličeji byl celý zelený. Profesorka mu na hlavu posadila klobouk a Pierot si přál jediné...Nebelvír. V hlavě se mu ozval tichý hlásek: "Á chlapče, vítej. Tebe vidím naprosto jasně, ostatně jako všechny z tvé rodiny."
"Nebelvír!" vykřikl klobouk. Pierot si znatelně oddechl. Od nebelvírského stolu se ozval hlasitý potlesk. Byl zařazen tam, kam chtěl. Ještě stačil zahlédnout Lussyin úsměv a zamával jí, když v tom profesorka McGonagallová zvolala: "Lussy Cooperová!" Lussy vyšla se vztyčenou hlavou ke stoličce. Nebála se. Věděla naprosto jistě, že si jde pro Nebelvír. Proseforka jí na hlavu posadila klobouk.
"Á slečna Cooperová. Osobně jsem byl zvědav, kdy vás tu uvidím. Jak vidím, tak máte odvahu, odhodlání a velice chytrou hlavu. Jste ke každému spravedlivá. Toužíte předvést, co ve vás je. Stejně jako vašeho bratra i vás zařadím tam, kam je třeba. Stejně jako všechny vaše předky."
"Nebelvír!" Znovu se ozval ohromující potlesk a šťastná Lussy mířila k nebelvírskému stolu. Usedla vedle Pierota. Byla neskonale šťastná. Splnilo se jí přání. Byla v hrdém Nebelvíru! Zařazování uplynulo velice rychle a ředitel školy, Albus Brumbál najednou povstal a přednesl krátkou řeč o tom, jak by se měli chovat a co mají zakázáno. Lussy už byla připravená na velkolepou hostinu a když se talíře a zlaté číše začaly plnit vším možným, nijak ji to nepřekvapilo.
Večer ubýhal jako voda. Všichni se dobře bavili a všichni byli šťastní. Když vše ze stolů zmizelo, ředitel jim popřál dobrou noc a oni zamířili do svých ložnic.

Lussy tu noc usnula téměř okamžitě, co si lehla do postele. Přemýšlela ještě o všem, co ten den zažila. O rodičích, cestě, Zařazování a i o tajemném učiteli, který se jí vloudil na mysl jako temný noční přízrak.

BTMBS 4. kapitola Jen sen

28. listopadu 2010 v 0:12 | Lussnape

Cesta do Bradavic jí vůbec neutekla rychle. Když už ale konečně dojeli do Prasinek a pak následně do Bradavic hned se jí zlepšila nálada. Pozdravila se s přáteli a usadila se ke stolu a místo kde vždycky sedávali ona, Ron a Harry. Všude kolem byla příjemná atmosféra.
"Viděli jste Malfoye co tam zas dělá za divadýlko?"zeptal se Ron posměšně.
"Ne" odpověděli dvojhlasem Harry a Hermiona a hned se podívali k Zmiozelskému stolu.
"Znáte Malfoye na víc nemá chudák..." promluvil Harry, Malfoy právě otravoval nějakého druháka.
Hermiona najednou ucítila takový jemný vánek. Podívala se zasebe. Byl to dlouhý plášť profesora Snapea. Sklonila hlavu a začala zase přemýšlet o nepravděpodobných věcech a o věcech které se vůbec neměli stát.
"Emh..." zakašlal Brumbál a vstal. Celá síň se hned utišila. Brumbál měl před celou školou velký respekt jako jeden z mála i profesor Snape.
"Vítám Vás v novém školním roce Vás studenti i Vás profesoři..." při posledním slově se porozhlídl po učitelském sboru.
A pak dál hovřil o věcech co se smí a nesmí dělat.
Když už se konečně na stole objevilo jídlo Ron neváhal a hned si všechno na co došáhl nacpal do pusy.

"Co si myslíte o té Umridgové?" nahodila Hermiona.
"Nesympatická, růžová koule.....no v každém případě s ní  určitě nuda nebude" trio se po Harryho ůsudku poměrně dost hlasitě rozesmálo.
"Tak dobrou" popřála Levandule.
"Dobrou noc" odpověděla jí Hermiona.
Už byl konečně večer byla hodně unavená. Vyprázdnila si úplně mysl, vůbec na nic nemyslela....usnula.

Držel jí kolem pasu a líbal jí.....
Jejich vlhké rty se setkaly.....
Vášnivé polibky.....

Otevřela oči a před sebou viděla jen černočernou tmu....tak černou jako jeho oči. Byl to jen sen nepravděpodobný ale krásný sen. Cítila zklamání....ale vždyť o prázdninách to byla jen pitomost a teď. Teď po něm toužila.
Pokošela se usnout dlouho jí to trvalo než konečně usla. Ráno když se ale vzbudila se jí zdálo jakoby spala jen pár minut.
Oblékla se a vydala se na snídani do Velké síně kde na ní už čekal Ron s Gynny a Harrym.
"Tento rok to skvěle vyšlo na víkend" jásal Ron
"Tak co budeme dnes dělat?"
"Nevím" zapřemýšlel Harry " na co by jsi měl náladu?"
Debatovali takhle ještě dobrých pár minut. "Co kdyby jsme zašli za Hagridem?" napadlo Rona
"Jo dobře. Hermiono půjdeš s námi?" zeptal se Ron.
"Jasně" usmála se na Rona.
U Hagrida se nasmáli historkám jiných lidí, které jim Hagrid vyprávěl když chodil o prázdninách ke Třem košťatů .

Katysa

27. listopadu 2010 v 23:02 Info o autorech

keep...
Název: KYHU(Keep your head up to the sky)
Hlavní postavy: Pierot Cooper,Lussy Cooperová
Vedlejší postavy: všichni ostatní z HP
Autorka: Katysa
O povídce:
Povídka se bude odvíjet od 1.ročníků dvou sourozenců Pierota a Lussy Cooperových...ovšem začínající rok rychle uteče a budou před námi patnáctiletí puber'táci.
Web: harrypotter7.blog.cz

Spomienky 2. kapitola- Zaradenie do Slizolinu

27. listopadu 2010 v 10:51 | Casion


Autorka: Casion

Bolo zvláštne vrátiť sa do Rokfortu. Okamžite ju zaliala vlna spomienok. S ľahkým úsmevom vykročila k jazeru na miesto, kde sa pri dvoch mramorových hrobkách mala konať slávnosť.
Sania na sebe mala pekný zeleno - strieborný slávnostný habit vysokej kvality. Svoje gaštanovo hnedé vlasy, tentoraz rovné, mala rozpustené a pohrával sa s nimi slabý vetrík, ktorý pofukoval. Jej zeleno - strieborný habit jej len pripomínal roky strávené v Slizolinskej fakulte.
,,Slečna Winterová, som rada, že ste prišli." privítala ju riaditeľka Rokfortu profesorka McGonagallová a rukou ukázala na rady bielych stoličiek, medzi ktorými v strede viedla ulička. Trochu jej to pripomínalo siedmi ročník, keď bol Dumbledorov pohreb. Na stoličkách už bolo pousádzaných množstvo významných čarodejníc a čarodejníkov. V prvých radoch na pravej strane videla usadeného Pottera s jeho manželkou, celú rodinu Weasleyovcov, členov Fénixovho rádu, ministra... Dalo by sa povedať, že na pravej strane boli Chrabromilčania. Na konci sedeli študenti Chrabromilu a bystrohlavu a vpredu študenti, ktorí z oboch fakúlt pochádzali. 
Keď však Sania obrátila svoj pohľad na ľavú stranu neubránila sa slabému pousmiatiu. Tam jednoznačne prevládali Slizolinčania a vdzalu spolu s nimi usadení študenti Bifľomoru. Videla svojich spolužiakov z ročníku, ale aj mnoho ďalších známych tvári. Bol tam Draco Malfoy s manželkou či rodina Greenovcov čo bola popredná rodina čarodejníckeho sveta rovnako ako Blackovci alebo Malfoyovci.
S hrdo zdvihnutou hlavou prešla Sania popri rade usadených študentov a zamieri k svojim bývalým spolužiakom, kde sa posadila na voľnú stoličku. Zdvorilo odpovedala na ich pozdravy a otázky s hrdým výrazom. Samozrejme meno Winterová bolo pomerne známe. Pochádzala z prastarého čistokrvného rodu načo bola patrične hrdá. Keď už boli všetky miesta obsadená slávnosť sa začala. na miesto pred dvoma hrobkami, jednou bielou, ktorá patrila Dumbledorovi a druhou čiernou venovanou Snapeovi,  najskôr vystúpil nový minister. Mal siahodlhý príhovor ohľadom očistenia mena Severusa Snapea, omylu, ktorý sa voči profesorovi stal... Sania, ho však nevnímala a s nečitateľným výrazom, sledovala vysokú čiernu hrobku, ktorá tu stála na jeho počesť. V hlave mala prázdno. ako keby sa všetky jej myšlienky kamsi vytratili. Nevnímala slová znejúce okolo nej, ale zrazu sa jej v mysli objavila spomienka. Spomienka na to, ako prvý krát prišla do Rokfortu.
...
Spolu s ostatnými prvákmi vošla do Veľkej siene. Nepozerala na začarovaný strop ani na množstvo študentov. S hrdo zdvihnutou hlavou, tak ako ju to už od mala učili kráčala pevným krokom za profesorkou. Múdry klobúk zaraďoval prvákov, až kým neostala iba ona. Bola posledná a keď sa posadila na stolček klobúk ju chcel zaradiť do Bystrohlavu. Ona to však nechcela a tak sa v duchu začala s klobúk hádať, až kým jej klobúk zrazu nezoskočil z hlavy.
,,To dievča je strašné. Nemôžem ju zaradiť, tam kam chcem ja!" rozčuľoval sa klobúk, keď ho McGonagallová vzala do ruky. ,,Nech si vyberie sama ja končím!" vyhlásil a tak sa Sania obrátila na riaditeľa s nadvihnutým obočím. Ten jej iba kývol hlavou a tak pokrčila ramenami. ,,Takže slečna Winterová, aká fakulta to bude?" spýtala sa jej profesorka. Ona sa jej pozrela do očí. ,,Slizolin." vyhlásila hrdo. ,,profesor Snape, súhlasíte?" oslovila ho a vtedy ho uvidela prvý krát. Celý v čiernom, nečitateľný výraz v tvári, bledá pleť a hlboké čierne oči, ktoré si ju premerali. Bála s ajeho pohľadu, ale zataľa sa a jeho pohľadu sa nevyhla. V očiach mu ividela pobavenie. ,,Súhlasím." povedal a tak sa zaradila do Slizolinu.
...
Pri tej spomienke sa vždy pousmiala. Múdry klobúk z nej bol zúfalý a pre to sa stala dosť populárnou. Na chvíľu sa započúvala do nejakého prejavu, ale o seknudu neskôr už znovu plávala vo svojich spomienkach. 

BTMBS 3. kapitola To se nemohlo stát!

24. listopadu 2010 v 20:01 | Lussnape

"Co to mělo znamenat" ještě zmrazený Snape zašeptal do ticha.
"Chtěla jsem vás jen utišit" podívala se na něj odvážně a přitom vážně.
Pořád šeptali
"Jen?" otázal se a samozřejmě Mistrovo obočí vystřelilo do úctyhodné výšky.
"Ano jen jsem vás chtěla utišit" kývla mu na to Hermiona.
Jen na ni nevěřícně zíral-nechápal teď vůbec nic což se mu moc často nestává vlastně se mu to ještě nikdy nestalo.
"K vašemu příteli Potterovi se opravdu hodíte," pověděl s ironií v hlase. "Jste úplně stejní. I on na sebe musí za každých okolností upozorňovat"
"I on vás už políbil?"
"Snažíte se ztrapnit ještě víc, slečno Grangerová?" už vážně neví, co by si měl myslet jediné co ho napadlo je- Puberta.
"Kdyby jsem chtěla tak udělám něco jiné."
"Co?"
"Tohle."
Znovu se postavila na špičky a dřív než se stihl vzpamatovat, ucítil její vlhké rty. Potom se od něj odlepila a vyběhla z pokoje.
Chvíli za ní zděšeně zíral. Neměl slov.Neměl žádné rozumné vysvětlení.
Zvedl ruku a dotkl se svých úst. Bylo to takové zvláštní ...
Usmál se, zavrtěl hlavou a sedl si do křesla.
"To byly jen bludy. Nic jiného. Toto se v realitě nemohlo stát ... " pořád tomu nemohl uvěřit.....něco se stalo s Hermionou a on vůbec netušil co? Co to mělo znamenat? Proč to udělala? Spoustu otázek ale žádné odpovědi na ně....
Hermiona ještě chvíli stála na schodech zděšená vlastním jednáním. Co to do ní vělo! Ona políbila Snapea! Dvakrát! Tohle jí nikdo neuvěří! Co neuvěří ... Tohle se nikdo nesmí ani jen dozvědět!
"Největší hloupost, jakou jsem mohla udělat ..."zašeptala pro sebe
Pak se najednou otočila a podívala se jeho směrem. Stál tam, prsty se dotýkal vlastních rtů a usmíval se.
Snape se usmíval ...
Už nic divnějšího se snad stát nemohlo...pomyslela si Hermiona.

Běžela do svého pokoje a lehla si na postel. Skrčila se do klubíčka.
"On mě zabije!" teprve teď jí to došlo...
"On mě fakt zabije jak jsem to mohla udělat. U Merlina hlavně ať za mnou nepříde nahoru" doufala zoufalá Hermiona, takovou blbost to províst pomyslela si.
"A co teprve ve škole....to bude horor, co horor teror." odfrkla si.
"To jsem vážně neměla dělat."...usnula až k ránu.

       *****

"Rone! Dělej nebo příjedeme pozdě!" křičela na Rona paní Weasleyová
"Už jdu mamko." právě táhl svůj těžký Bradavický kufr po schodech.
Hermiona se už soukala do auta, které bylo uvnitř zvětšeno kouzlem.
Když už všichni nasedli auto se rozjelo na nádraží King'Cross.
Na nádraží už čekal Bradavický Express jako vždy a studenti nastupovali do vlaku.
"Tak se mějte hezky a nezlobte"
"To platí pro všechny" podívala se na Rona
"Taky se mějte hezky." objala Hermiona paní Weasleyovou.
Přesně v jedenáct hodin se vlak rozjel Hermiona, Ginny, Ron a Harry mávali paní a panu Weasleyovím.
V kupé..."Tak a zase do Bradavic"začal Ron
"Jo už se těším"promluvil Harry
"Já taky" usmál se Ron"A ty Hermiono?"
"Emh...jo jasně." jen se usmála koutkem úst, vůbec netušila co se bude dít při hodinách lektvarů.
     

Lussnape:Promiňte je tentokrát trochu kratší.


Spomienky 1. kapitola Pohárik Whisky

24. listopadu 2010 v 14:11 | Casion

Veľká izba bola ponorená do chladnej tmy a len svetlo plameňov tancujúcich v krbe ju zaháňali na ústup. Ako bývalo zvykom pred krbom stál pohodlný zelený gauč, na ktorom sedelo mladé dievča. Nie, to už nebol dievča. Bola to mladá žena. Mohla mať tak devätnásť rokov viac určite nie. V ľavej ruke držala sklenený pohár, ktorý už bol takmer prázdny. Jeho obsah stekal dole hrdlom mladej ženy, ktorá teraz večer pila whisky.
Pila, aby sa pokúsila zabudnúť. Zabudnúť, na to všetko čo sa stalo. Hoci od veľkej vojny ubehol už rok a čarodejnícky svet sa pomaly, ale isto začal spamätávať, ona nie. Nedokázala zabudnúť, na to všetko čo videla. Nedokázala zabudnúť na NEHO! Nie po tom všetkom. Neboli si blízky, avšak teraz, po udalostiach toho dňa sa to zmenilo. Nechápala, prečo ju to tak zobralo, ale bolo to jednoducho tak. Do druhej ruky zobrala brko a zaostrila pohľad na pregamen položený na jej kolene. Namočila koniec brka do čierneho atramentu a priložila brko k pergamenu. Čierny atrament začal vytvárať slová:

Prečo nectím šťastie navôkol?
Do môjho srdca smútok prenikol.
Vojna sa skončila a čas ide ďalej,
Ja hovorím škriatkovi: ,,Nalej!"

Nostalgickým hlasom prečítala svoje slová a znovu sa napila z pohára, ktorý jej naplnil malý škriatok. Potom sa bez slova premiestnil preč a nechal ju sedieť na gauči samú. Nikdy by si nepomyslela, že by mohla písať báseň. No teraz, keď mala v sebe niekoľko pohárikov jej to vlastne bolo aj jedno. Preto znovu namočila brko a písala ďalej slová, ktoré sa jej vynorili v hlave.

Pokúšam sa spláchnuť smútok,
Odvrátiť myšlienok svojich tok.
Tie čierne oči mi však z mysle nejdú,
Modlím sa nech ma takéto veci prejdú.


Lussnape

23. listopadu 2010 v 19:47 Info o autorech
lussnape-BTMBS
Název: BTMBS-Bez tebe mě bolí srdce
Hlavní postavy: Severus Snape a Hermiona Grangerová
Vedlejší postavy: všichni ostatní z HP
Autorka: Lussnape
O povídce: Povídka začíná před začátkem pátého škoního roku. Co všechno se bude odehrávat mezi SS a HG se dozvíte v povídce.
WEB: Potterrowlingblog.blog.cz

Casion

23. listopadu 2010 v 19:29 Info o autorech


Název povídky: Spomienky
Hlavní postavy: Severus Snape a Sania Winterová
Vedlejší postavy: všetci ostatní z Harry Pottera
Autorka:Casion Deure Uchiha Angelová (CDUA)
O povídce: Už ubehol rok od veľkej bitke pri Rokforte, v ktorej bol porazený Temný pán lord Voldemort. Čardejnícky svet sa pomaly spamätáva, no pri bitke zahynulo veľa ľudí, za ktorými niekto smúti